Strach ze schizofrenie

Mám šilený strach ze schizofrenie.Na internetu jsem si našla jeden článek který popisuje mě : V posledních měsících se můj duševní stav dost zhoršil. Vždy jsem měl s psychikou problémy, ale už mi to začíná přerůstat přes hlavu. Tak se pokusím ty problémy vypsat. Každý den, když se ráno probudím, vím že to bude stejné. Nic mě netěší, nezažívám radost a nic mě nebaví. Nejraději se doma zavřu, zatáhnu žaluzie a snažím se uniknout před tímto světem do svého vnitřního. Ve společnosti se nedokážu uvolnit, nejde mi se bavit, pořád je moje mysl zahlcená myšlenkama. Mam rád samotu a mezi lidmi si připadám tak nějak nenaplněn. Dělají mi problémy jakékoli činnosti. Strašně špatně snáším tlak na svou osobu, protože vím, že to prostě musím udělat správně a jiná možnost neexistuje. Bojím se budoucnosti, toho že neuspěju. Všechno si moc beru a trápím se tím. Trpím nízkou sebedůvěrou (např. mám něco udělat, ale už předem jsem přesvědčen, že to neudělám). Těžko se mi navazují kontakty, jsem dost introvertní a s nikým, koho hodně dobře neznám, nezačínám konverzaci. Jsem hodně citlivý a dokáže mě rozrušit kdejaká blbost, co by jiného nechala klidným. Také se hodně rychle unavím. Připadá mi, že ostatní lidé vidí ten svět úplně jinak než já, tak nějak jednodušeji, bezstarostněji, nemají takovou duševní hloubku. Nedokáží tyto problémy úplně pochopit. Často musím vzpomínat na nepříjemné události (pamatuji si je, i když se staly velice dávno). Jsem nerozhodný a nikdy nejsem úplně převědčen o tom, že jsem tak udělal správně. Nastala plačtivost a myšlenky na sebevraždu. Začíná mě napadat, že nic nemá cenu. Proč si nemůžu užívat a být šťastný jako ostatní? Proč musim žít stále ve strachu a napětí? Smiřuji se s tím, že je to můj úděl a lepší to už nebude. Jediné co mi zůstane bude můj svět trápení. Mám pocit, že to půjde těžko změnit. Utvrzuje mě v tom i fakt, že moje máma se nedávno vrátila z léčení kvůli psychickým problémům. Tak to bude možná dědičné... .... Na druhou stranu já to nemám měsíc, ale asi týden .. nejvíce mě popisuje tato věta: Každý den, když se ráno probudím, vím že to bude stejné. Nic mě netěší, nezažívám radost a nic mě nebaví.... Když jsem ve škole, nemívám takové myšlenky... přesně neumím popsat o jaký pocit se jedná. Od mala mívám ze všeho strach a ted hlavně z té schizofrenie a ze zbláznění. Např. když už si řeknu že tu schizofrenii nemám a nemyslím na to ... tak zase začnou myšlenky typu toho že si neuvědomuju že tu schizofrenii mám a tím pádem jí mám. nedokážu to přesně popsat. Také když odpoledne jedu ze školy.. tak na mě přijdou myšlenky.. přijdu domů, sednu k počítači . a bude to to samé jako každý den. Prostě jako bych z ničeho neměla radost.

Odpověď odborníka:

Milá Adé- moc Vás prosím, nesnažte se bojovat se svým trápením sama brouzdáním po internetu. Mluvte o svém stavu se svou ošetřující lékařkou, nestyďte se popsat své pocity tak skvěle, jako to dokážete pro poradnu. Určitě je možné Váš stav zlepšit, ale sama to nezvládnete, člověk potřebuje druhou osobu jako kompensaci vlastního světa..

MUDr. Barbora Heřmanská
MUDr. Barbora Heřmanská

Specializace: Praktické lékařství
Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé

 
Líbí se vám odpověď?
+3 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: