Tata - pan domu

Dobry den, chtela bych poprosit o radu, nevim uz jak dal. Minuly rok nam vazne onemocnela mamka. Zjistili ji jednu z velmi vzacnych a hodne agresivnich rakovin. Nador byl na podzim odstranen, ale bohuzel se v lednu vratil v jeste vetsim rozsahu. Nador je na hlave, takze je velmi blizko dulezitym organum. Nastesti byla provedena operace. Byla to posledni sance, jinak mela2mesice zivota. Operace nastesti dopadla snad dobre. Mamce vzali pul obliceje a zatim nemluvi, ale lepsi se to. Rozhodla jsem si na ni vzit peci na 3osobu. Problem vsak nastava u taty. Bydlime s pritelem u nasich rodicu. Pritel se s tatou nesnese. Nas tata je velmi zvlastni clovek a ani nevim, zda se mi ho povede popsat. Je velmi arogantni, sobecky a sebestredny. Zalezi mu hlavne na nem a nikdo nema pravdu jen on. Mysli si (a mamka ho tak i mela nauceneho), ze je zenska pouze sluzka, ze umi varit uz od skolky a dela vsechny domaci prace, nekdy i okolni. Muj nazor nebere vubec v uvahu. Nevim jak to dela, ale velmi manipuluje s mamou. At ma nazor jakykoli, behem chvilky ma stejny jako tata i kdyz byl predtim zcela opacny. Je velmi negativni a mamce podsouva sve nazory, ktere mu nikdo nevymluvi (pr. ze za to, ze onemocnela mohou doktori atd.). Tata dela sezoni prace, takze je pres zimu na PU. Celou zimu travil jen u Tv a i kdyz byl doma, mel celou zimu zaply budik, ktery mamku budil i kdyz uz pres velke bolesti usnula. Mluvi pouze sam o sobe a kdyz chce rict, ze jsme neco delali, rekne delal jsem. Mamku chtel vzdy na vikendy domu z nemocnice, ale kdyz uz byla doma tak s ni cas netravil, ale koukal na Tv. Bral prasky na uklidneni driv nez mamka a neustale ji taknejak asi nevedome daval najevo, ze zemre. Hrozne se lituje a dela ze sebe mucednika. Mam ho rada-je to muj otec, ale nevim si s nim rady. Nekdy mam pocit, ze je takovy emocionalni upir, protoze kdyz prijde vsechno razen zdepresivni. Vyvolava hadky a bavi se jimi a dela cloveku naschvaly. Mamku bral vzdy jako sluzku, jenze nejhorsi je ze nyni to vyzaduje i na me. A kdyz mu zacnu s necim pomahat nevazi si toho a chova se ke me skarede. Pred mamkou o me rika, ze nic nedelam, ze vse musi delat sam a vsechno ji zaluje i kdyz mamka na tom je psychicky hodne zle. Pak nasleduje takove "citove vydirani"od mamky, kdyz mu nechci slouzit. Ze to mam udelat kvuli ni atd. Je to jako vezeni z nehoz neni uniku. Velmi rada se postaram o mamku a rada bych pomohla i tatoj, ale kdyz se ke me chova takto, tak mu pomahat nechci. Nevim jak z toho ven. Chtela bych, aby se tata osamostatnil a staral se o jejich domacnost on a ja abych se starala o tu svou kdyz je mamka v nemocnici, ale cokoli mu reknu on hned vola mamce a ta se z toho sesype. A nejhorsi je, ze dle mamky ma tata vzdy pravdu at se deje co se deje a je to jak je. Nechci sklamat mamku, ale taky se nechci stat novou tatovou sluzkou (jak on i mamka cekaji). Prosim poradte mi jak z toho bludneho kruhu ven. Predem moc dekuji

Odpověď odborníka:

Dobrý den, máte to teď nepochybně velmi náročné. Musíte se starat o matku a řešit přítelův vztah s otcem a sama se s celou situací vypořádávat. To na Vás klade určitě spoustu zátěže. Ono bohužel jen velmi málo kdy funguje takto bydlení s přítelem u rodičů, ještě navíc, pokud jej to podpořeno ne zrovna vstřícnou osobností Vašeho otce a navíc celkově stresující situací s matkou. Z toho co píšete je opravdu nesnadné najít nějaké "bezbolestné" řešení. Myslím, že vše máte dobře odpozorováno a srovnáno, jen se asi bojíte udělat krok směrem, který tak nějak moc nechcete. Říkáte, že z toho chcete ven a to je myslím opravdu jediná šance, jak si zachovat vlastní zdraví. Vy pro rodiče děláte maximum, staráte se o matku i pomáháte otci, a oni vše obrátí proti Vám. Oni si žili nějaký život, který zvenku asi působí děsivě, ale oni jsou na něj zvyklý. Vy ale ne, a je pro Vás strašně destruktivní. Oni se pravděpodobně už nezmění. Vy děláte maximum, ale otec ve své sobeckosti to obrací proti Vám a říká, že neděláte nic. Od něj to přebírá matka a vyčítá Vám, ať kvůli ní se obětujete. To je ale vždycky cesta do pekla. Oni chtějí abyste přistoupila na jejich patologický způsob fungování, což nakonec pravděpodobně zničí Vás i Vaše partnerství a rodičům to asi moc nepomůže. Snažil bych se najít nějaký způsob, jak ze situace vycouvat. Když rodiče nejsou schopni nějak normálně přijmout Vaši pomoc a být za ní vděční, ale dělají Vám ze života peklo, tak mají prostě smůlu. Vy nemáte žádnou povinnost se jim obětovat. Je dobré, že jste zkusila matce pomoci, ale když ona je zavřená ve svém sebedestruktivním nastavení, tak jí asi pomoci nelze. Nevím, jaké všechny možnosti jsou, ale pokud vím, tak na péči dostáváte příspěvek od státu. A ten můžete využít i pokud byste dali matku do nějaké pečovatelské služby. Takže možnosti, které vidím (a jsou určitě i nějaké další) jsou: buď necháte otce, ať se stará o matku sám, což buď půjde nebo ne, ale asi to není úplně beznadějné, když jsou spolu tolik let (i když otec vyžaduje doma služku - třeba když bude postaven před nutnost situaci zvládnout, tak se zachová jinak), nebo matce zajistit domácí ošetřovatelku, která se o ní postará, nebo dát matku do nějakého pečovatelského zařízení. Myslím, že je důležité, abyste si byla vědoma toho, že Vy žádnou chybu neděláte. Udělala jste maximum, co jste mohla, ale nějak se musí také přizpůsobit rodiče. Není dobré to řešit tak, že Vy obětujete normální způsob života, abyste živila jejich patologii. Z toho, co píšete mi přijde, že jste dospěla k něčemu podobnému, že nechcete v téhle situaci dále zůstávat, a chápu že asi řešíte, že se nechcete vykašlat na matku a nechat v tom rodiče samotné, ale k tomu aby to fungovalo musí spolupracovat obě strany. Bohužel člověk nemůže zajistit to, aby i ti druzí se chovali tak, jak my chceme, ale také to není Vaše vina. Někdy si říkáme, že když to nefunguje, tak je chyba v nás, a měli bysme hledat nějaký jiný způsob, jak s nimi jednat, a když najdem ten správný, tak vše bude v pořádku. Na tom ale musí spolupracovat obě strany. Obzvlášť v takto těžké situaci se musí i druhá strana snažit, a pokud to nedělá, tak to neznamená, že Vy v situaci, která je pro Vás nesnesitelná, musíte za každou cenu zůstat, jenom abyste matku neopustila. Ono nějaké řešení, kdy v tom nebudete Vy tolik zainteresovaná může i docela pomoci. Takhle Vás jen rodiče vtahují do své destruktivní hry (která klidně může mít i dost velký podíl na matčině nemoci), kdežto s někým cízím tolik hrát nebudou moci. Držím palce při řešení situace. S pozdravem Petr Klimeš

Mgr. Petr Klimeš
Mgr. Petr Klimeš

Specializace: Psychologie
Pracoviště: Psychoterapie Mgr. Petr Klimeš, Praha

 
Líbí se vám odpověď?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: