Úzkost

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou, se kterou už si nevím rady. Vše trvá od ledna, kdy jsem se pohádala se svým přítelem, což byl podle mě jakýsi podnět k těmto mým stavům. Od té doby jsem začala přemýšlet nad věcmi,co se stane, až se rozejdeme, jaký to bude, až odejde na školu 5h cesty odemě, atp..Podotýkám, že je nám oboum 20 let a jsme spolu 5 let. Vztah máme, myslím si, krásný, vlastně si ani nemám na co stěžovat..Od té hádky jsem začala přemýšlet nad těmito věcmi a teď se toho jakoby neůžu zbavit. Skoro každý den, od rána do večera mám pocity úzkosti, bolí mě tak zvláštně na hrudi, jako bych měla před nějakou zkouškou. Dále bych měla uvěst, že studuju na VŠ, ale myslím, že to na to nemá nijak zásadní vlvi, jelikož studium zvládám zatím bez problému. Navíc jsem si vždyck myslela, že jsem typ silnějšího člověka, co ho jen tak něco nerozhodí, myslím taky že jsem optimista, ale díky tomuto stavu už o tom začínám pochybovat. Nejdříve jsem se tak cítila jen když jsem byla bez přítele, ve škole, nebo někde jinde, ale teď už se divně cítím i s ním a nevím, jak mu to mám vlastně vysvětlit, když se ptá co mi je..Pořád si pokládám otázka co když se něco stane, co budu dělat..Teď mě už ale neuklidňuje ani být s ním! Bojím se snad všeho, třeba i toho, že nevím, co budem s přítelem o víkendu dělat a přitom mě tohle nikdy nenapadalo!Není to tím, že bych sis ním neměla co říct, tím jsem si jistá. Ve všem hledám nějakou špatnost, připadám si jak posledlá! Přítel si třeba s tátou dá sklenici piva a já se hned bojím, že někdy začne pít. Když se mě zeptá, jestli pujdem večer někam do města, tak v tom hned vidim, že se mno nehce být sám, přitom já jsem byla vždycky ta, co hctěla jít mezi lidi a on moc nechtěl. Další věc je, že přítel nemá rád diskotéky a velkou společnost a já jo. Nikdy se mnou nikam moc nechodil, když jsme šli tancovat a jednou mě tam chtěl překvapit, protože jsem ho vždycky prosila, aby tam šel se mnou a já místo bych byla ráda, vidím v tom nějakou špatnost, že tam šel kvůli někomu jinýmu a že teď začne na iskotéky chodit. Nikdy jsem takováhle nebyla, vše se změnilo od té hádky před 4 měsíci. Přitom to byla jen běžná hádka, nic vážního. Nechci jít k lékaři, protože nechci brát žádné prášky, chtěla bych to vyřešit jinak, proto bych Vás chtěla poprosit o radu. Navíc nevím, co při takových stavech dělat. Někdy si říkám, že se nad tím pořádně zamyslím a že třeba přijdu na důvod, ale když tohle udělám, je to akorát horší! Pak si zase říkám, že si přitom budu říkát, že vlastně můžu být šťastná, nic mě nemá proč trápit, je to jen podnět v mý hlavě, ale nevim, jestli je to spávně, nevim jak se s tím vypořádat ani jak se k tomu stavět. Taky si někdy říkám, že jestli je to jen období a přejde to, tak se s tím smířím, ale mám obavy z toho, že jsem třeba nemocná, že už to nikdy nepřejde, že to není jen období. Někdy, když je ten stav fakt k nesnesení, uplně se těším na večer, až budu moct jít opět spát. Dřív se mi i zdály dost reálný sny, že jsem ani nevděla, jestli je to pravda, ted piju před spaním meduňku a je to lepší. Taky se mi zdá, že mám trochu zhoršenou paměť, často mmusím dlouho přemýšlet, co jsem dělala včera, nebo celý ten týden, když si o tom s přítelem povídáme. Když už je mi třeba líp, tak se zas bojím toho, že to zas přijde a vyloženě si hledám situci, kdy to zas přijde (v duchu si třeba řeknu, že se to stane zase až dojedu do školy) a přivolám si tak další strach. Bojím se taky, že tímto můžu zničit náš vztha, protože přítel to na mě vidí, ptá se mě dost často, co mi je. Snažím se před nim chovat normálně, nechci ho tim omezovat, i když částečně ví, že je mi poslední dobou divně. Předem Vám moc děkuji za odpoVěď a moc bych si přála, kdyby to šlo vyřešit tímto způsobem, protože jsem si vždycky myslela, že jsem silný člověk a nechci brát žádná antidepresiva ani nic podobného, návykového. Mockrát děkuji.

Odpověď odborníka:

Dobrý den.Užívání protiúzkostných antidepresív v situaci,kdy se u Vás zcela zjevně rozvíjí porucha emotivity,není projevem slabosti,ale naopak inteligence.Antidepresíva nejsou škodlivá ani návyková,zasahují velmi "chytře"do jistých systémů v mozku,vlastně jsou v určitém směru prevencí-jak dalšího zhoršování se Vaší psychické poruchy,tak oslabení obranyschopnosti/k čemuž při vyšší hladině úzkostného nastavení Vašeho těla dříve či později dojde./Neváhejte co nejdříve vyhledat svého registrujícího praktika,s velkou pravděpodobností bez vhodné lékařsko-psychoterapeutické pomoci k samoúzdravě nedospějete.

MUDr. Barbora Heřmanská
MUDr. Barbora Heřmanská

Specializace: Praktické lékařství
Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé

 
Líbí se vám odpověď?
+1 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Kam dál
Naposledy čtené: