Pacientů s rakovinou je stále více, léčba je však výrazně šetrnější

Rakovina a chemoterapie v číslech

Onkologická onemocnění představují druhou nejčastější příčinu úmrtí. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) každá šestá osoba na světě zemře v důsledku rakoviny. V roce 2018 celosvětově podlehlo nádorovému onemocnění asi 9,6 milionu lidí. Také se uvádí, že v roce 2020 přibyde celosvětově zhruba 17 milionů nových případů malignit. 

V roce 2016 byla v České republice rakovina diagnostikována u více než 96 000 lidí. Celkový počet onkologicky léčených pacientů v témže roce byl téměř 296 000 (pacienti s nenádorovým onemocněním tvořili ve stejném roce asi 100 321).

Chemoterapie se používá při léčbě onkologicky nemocných již od roku 1950. Tuto léčebnou metodu onkologové indikují v léčebném plánu zhruba 25–30 % pacientů s rakovinou. Před 20 lety byly nevolnost a zvracení nejčastějšími nežádoucími účinky chemoterapie a téměř u 20 % pacientů vedla závažnost těchto účinků k ukončení léčby.

Nejčastější nežádoucí účinky chemoterapie

Každá léčebná metoda má svá úskalí v podobě nežádoucích účinků a ani chemoterapie není výjimkou. Hlavním úkolem cytostatik je zničit rychle se dělící nádorové buňky. Rychle se dělit však umí i zdravé buňky našeho těla, jako například ty v kostní dřeni, vlasových folikulech, reprodukčních orgánech nebo ve sliznici střeva. Cytostatika ovšem neumí rozlišit zdravé buňky od nádorových, útočí na vše, co jim přijde do cesty. A právě to je podstata vzniku nežádoucích účinků při chemoterapii. Nevolnost a zvracení patří mezi ty nejčastější, které výrazným způsobem snižují kvalitu života onkologických pacientů. Některé látky způsobují tyto obtíže častěji (např. cisplatina), jiné méně (např. methotrexát). Mluvíme o takzvaném emetogenním potenciálu. Na vznik nežádoucích účinků ovšem mají vliv i další faktory, jako věk, pohlaví nebo počet dávek a jejich rozestup.

Jak zatočit s nevolností a zvracením

Významnou a možná tu nejdůležitější roli hraje včasné zahájení preventivní léčby u všech onkologicky nemocných pacientů, kterým byla naordinována chemoterapie. Jinými slovy: neléčit už rozvinuté nežádoucí účinky, ale snažit se předejít jejich vzniku. Většina odborníků se shoduje v názoru, že antiemetika (léky proti nevolnosti a zvracení) by měl pacient začít brát již před nasazením chemoterapie samotné. V průběhu posledních několika let ušla medicína obrovský kus cesty jak ve vývoji nových antiemetik s menším počtem nežádoucích účinků, tak v preventivní a léčebné strategii. Velmi účinné jsou například náplasti, které si pacienti jednoduše nalepí jeden až dva dny před plánovaným užitím chemoterapeutik. 

Osvědčila se také kombinace několika antiemetických léků. Vhodně nastavenou preventivní léčbou se dnes daří předejít nevolnosti a zvracení až u 80 % pacientů léčených středně emetogenními látkami (např. cyklofosfamidem). Účinné prevence při léčbě cisplatinou a dalšími cytostatiky s vysokým emetogenním potenciálem je dosaženo téměř v 60 % případů. 

(herm)

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5045279/

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3188425/

https://www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/novotvaryhttps://www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/novotvary