Chemoterapie bez nevolností a zvracení? Díky lékům je to možné

Výběr léků ovlivňuje několik aspektů

Při volbě léků proti nevolnosti a zvracení, tzv. antiemetik, musí lékař zohlednit několik aspektů – vedle tzv. emetogenního potenciálu konkrétní léčby. Různá chemoterapeutika mají různě vysoká rizika, že u pacienta vyvolají nevolnosti a zvracení, záleží i na dávce chemoterapie, kombinaci různých léků s různým emetogenním potenciálem a na tom, jak rychle a v jakém intervalu bude léčba probíhat.

Druhý pohled na riziko je pohled ze strany pacienta, například zda má vyšší sklon ke zvracení. Více jsou jím ohroženi lidé úzkostní, lidé mladší 50 let a ženy. Vliv na to, zda se obtíže projeví, má i prostředí nemocnice či špatné zkušenosti s předchozí léčbou.

Léky na dosah

Léčba nevolností a zvracení spočívá v předcházení vzniku těchto obtíží již od prvního cyklu chemoterapie. Samotná léčba již vzniklých obtíží je daleko méně účinná. Existuje několik skupin antiemetik, které se mezi s sebou navíc dají kombinovat a tím se zvyšuje jejich účinek.

• Antagonisté serotoninu – tyto přípravky blokují uvolnění serotoninu, látky často spouštějící nevolnost a zvracení, v mozku i ve střevě. Jedná se o velmi účinné léky, které mají preventivní i léčebný efekt. Jejich nežádoucími účinky mohou být zácpa a bolest hlavy.
• Antagonisté neurokininových receptorů blokují určité substance v oblasti mozku a jícnu. Výborně ovlivňují pozdní nevolnosti chemoterapie. Z nežádoucích účinků mohou vyvolat bolest hlavy, škytavku či zácpu.
• Kortikoidy – mechanismus působení kortikoidů na nevolnost a zvracení není ještě zcela jasný. Užívají se zejména v kombinaci s jinými antiemetiky. Z nežádoucích účinků jsou nejčastější výkyvy hladiny cukru v krvi, přičemž největší problémy mohou způsobit u cukrovkářů či obézních pacientů. Při vícedenním podání je tedy současně nutná kontrola hladiny cukru v krvi.
• Antagonisté dopaminu – antagonisty dopaminu lze rozdělit do dvou skupin: První skupina urychluje vyprazdňování žaludku a pohyblivost střev. Využívá se u chemoterapie s nižším rizikem vyvolání nevolností. Nejčastějším a nejzávažnějším nežádoucím účinkem této léčby jsou křečové stavy. Druhou skupinu tvoří thiethylperazin a antipsychotika, jsou využívané u chemoterapie s vysokým rizikem rozvoje nevolností nebo u pacientů s pozdními a špatně ovlivnitelnými nevolnostmi a zvracením.
• Benzodiazepiny – tyto léky jsou účinné především u úzkostných pacientů, u nichž je zvracení spíše psychického původu. Podávají se většinou v kombinaci s jinými léky.

Nevolnost a zvracení mohou významně ovlivnit průběh další protinádorové léčby. Bylo zjištěno, že při dobře vedené léčbě mohou antiemetika snížit výskyt nevolností a zvracení z 90 % na 30 %. Pokud obtíže přetrvávají i dále, je vhodné informovat ošetřujícího lékaře, protože příčina nevolností může být jiná než samotná chemoterapie.

(mraf)

Zdroje:

http://www.remedia.cz/Okruhy-temat/Onkologie/Antiemeticka-profylaxe-chemoterapii-indukovane-nevolnosti-a-zvraceni/8-1h-1cX.magarticle.aspx

https://www.onkologiecs.cz/pdfs/xon/2018/05/07.pdf

https://www.uspharmacist.com/article/chemotherapyinduced-nausea-and-vomiting