Bipolární porucha
Dobrý den,
zhruba před deseti lety mi byla diagnostikována BAP. Dvě epizidy hypomanické, jinak samé depresivní. V léčebně jsem nebyla nikdy, nějak jsem to zvládla i když mi to bylo nabízeno. Zhruba po pěti letech jsem otěhotněla, pod vlivem hormonů jsem přestala brát léky, byla celkem bez problémů. Jak čas s mými dvojčaty běžel, tak v jejihc třetím roce jsem to už nevydržela a za podpory manžela znovu musela vyhledat lékaře, protože jsem nebyla schopná se starat o děti a o sebe samou. O domácnosti ani nemluvím. Léky zabraly - pak obrat k hypomanické epizodě, kdy jsem zvládla mj. udělat státnice na vysoké škole. Po státnicích nastal zlom a místo radosti a hrdosti se dostavila absolutní apatie. S mou paní doktorkou, která je úžasná, jsme nějak nastavili léčbu tak, aby nálada byla jakžtakž stabilní. Dětem je nyní pět let. A teď k dotazu. Již dva roky mám dojem, že se moje nálada nějak nedaří srovnat. Běžné činnosti sice zvládám, ale někdy je to s opravdu velkým sebezapřením, nemám na cokoliv náladu, jindy vstanu s úžasným elánem a od rána do večera uklízím, něco vyrábím, jdu na výlet. Moje paní doktorka je spokojená, že se nálada drží v mezích (ano, bylo mi mnohem hůře), ale mě i tak připadá, že to není ono, necítím se tak spokojená. Při představě, že to tak bude do konce života je naprosto zkličující. Chtěla bych se zeptat na váš názor, zda skutečně je možné, že to takto už zůstane? Chtěla bych být zdravá, cítit se tak i s tím, že bych brala léky do konce života. Místo toho se denně zaobírám tím, s jakou náladou jsem se probudila. A máte zkušenosti, že lze tuto nemoc zcela vyléčit, tj. bez jejího návratu? Je obtížné takto žít. Podporu rodiny mám, ale asi je to málo, prostě nevím. Děkuju předem za odpověď a váš názor.
MUDr. Magdaléna Hlavačková
Specializace: Dětská neurologie, Neurologie Pracoviště: Soukromá neurologická ambulance Uherský Brod a Uherské HradištěDobrý den, bipolární porucha je choroba na celý život, s léky je jí ale možno dobře stabili...
