Deprese
Dobrý den,
Už cca před rokem mamka (51 let) bývala trošku smutnější, byla často unavená a v noci se jí hůř spalo. V únoru se v práci poranila -řezná rána nožem (pracuje jako prodavačka v obchodě) a byla v pracovní neschopnosti. Během této doby se její psychický stav zhoršil a začala mít velké deprese (měla pocit, že se jí něco stane, když jsme se bavili, co bude například za 3 dny – tak odpovídala vždy, že to už tady bohužel nebude, ale že by strašně ráda; stále opakovala, že nás měla strašně ráda a že se o nás starala dobře; začala mít strašný strach ze smrti – když například na mě viděla černou čepici, tak si myslela, že už se připravuji na pohřeb atd… Mamka žije s taťkou – žádný problém mezi sebou nemají. Každý den po práci jezdí společně relaxovat na chatu. Tyhle pesimistické řeči nás přinutili k tomu, že jsme mamku odvezli na psychiatrii do Tábora, kde byla hospitalizována cca 3 týdny. Moc se jí nevěnovali, brala zde léky RISPERIDON VIPHARM a každý den jí chodil navštěvovat taťka plus někdo z rodiny či okruhu přátel. Každým dnem se její stav zlepšoval a po 3 týdnech byla propuštěna do domů. Stále užívala RISPERIDON VIPHARM a docházela na kontroly. Po čase chtěla sama od sebe nastoupit zpět do práce, doktorka jí to tedy umožnila. Touto dobou měla mamka už jen výkyvy nálad. Ovšem, i když měla tu náladu lepší, nikdy se nesmála tak, jako dřív. Zhruba před 3 týdny jsme opět začali pociťovat zhoršování stavu. Opět začíná mít mamka pocity úzkosti, že jí někdo chce ublížit, stále se nás dokola ptá a prosí, ať jí řekneme pravdu, co s ní bude. Když sedíme společně s rodinou a povídáme si, mamka se téměř na hovory nesoustředí, je stále zamyšlená nad něčím jiným – honí se úplně jiné myšlenky. Je strašně smutná. Raději si jde lehnout do postele. Mamka si v něčem nevěří, například když uvaří skvělý oběd, tak se nás ptá: „ je to ošklivý, že jo“?, často se ptá, jestli jí máme rádi, že ona nás hrozně moc. Před 2 týdny se mamka stala babičkou, tak se téměř každý den chodí koukat na vnoučka, ale ani to jí úplně náladu nezlepší. Má zájem ho každý den vidět, udělá pro něj první poslední, ale její nálada je velmi smutná. Máme poměrně širokou rodinu, která drží při sobě, tak se často scházíme se všemi na chatě. Když se mamky na něco někdo zeptá? Na obyčejnou věc, tak nejprve zkoumá tu jeho otázku, zda v tom není nějaký signál nebezpečí.
Nyní bojujeme s tím, co máme dělat. Úplně se nám nechce mamku vozit zpátky na psychiatrii do Tábora. Bojíme se, že se tím nic nevyřeší. Raději bychom ji nechali udělat nějaká vyšetření a zjistili příčinu. Bavíme se o tomto ve společnosti a již několikrát jsem slyšel, že podobný stavy dotyčné osoby měli také. Některé to měli kvůli štítné žláze, některé ženy kvůli přechodu či odebrání dělohy. Mamka právě před cca 2 lety byla na operaci, kde jí byla odebrána děloha. Kam máme prosím jít, aby se mamce někdo opravdu věnoval?
Moc Vám děkuji za jakoukoliv radu
MUDr. Daniela Králová
Specializace: Praktické lékařství pro dospěléDobrý den, bohužel souvislost mezi operačním zákrokem, jiným onemocněním zde nevidím, jako ...
MUDr. Miroslav Sekot
Specializace: Adiktologie, Gerontopsychiatrie, Psychiatrie, Psychoterapie Pracoviště: Hélio - centrum pro duševní zdravíDobrý den, tak to je trochu více informací. pokusím se v tom zorientovat. Interpretace laikem je...
