Existenciální krize
Dobrý den,
už asi měsíc neustále řeším otázku smyslu života nebo lépe řečeno všeho. Celkem jsem se s tím už nějak vyrovnal, ale mám furt takové zvláštní pocity, nechuť k životu. Např. minule se mi stalo, že jsem byl úplně mimo, jako kdybych neexistoval (fungoval na půl). Nevím, co přesně tento pocit naprosté prázdnoty mohlo vyvolat, ale řekl bych, že je to z nějakého vyššího pohledu na život. Bojím se sám cestovat do školy, protože, když vidím, co se mi děje, nemůžu zůstat klidný. Nejvíce se bojím pocitu, že jsem se snad úplně zbláznil. Někdy se mi ty pocity pomůže zahnat, když se uklidním, poté je to úplně v pořádku. Někde jsem o tom četl, že to patří k existenciální krizi. Je to pravda? Může to vyvolat takové stavy? Jak si můžu pomoci? Patří to k vývoji a za jak dlouho to může přestat? Ještě bych rád doplnil, že mi nebylo 18 let. Říkal jsem to rodiči, který proto nemá naprosto žádné pochopení, takže s návštěvou psychiatrie bude nejspíše problém.
Děkuji za každou radu.
Váš problém se opravdu dá zřejmě zahrnout do období adolescentní krize,kdy člověk (zjednod...
