Náhlá ztráta erekce
Dobrý den,
mám takový malý velký problém. Je mi 19 let, jsem sportovně založený atraktivní muž. V životě jsem měl jen jednu sexuální partnerku a teď se s druhou snažíme o sex, bohužel ale se mi již dvakrát stalo, že mi jaksi nefungoval, přikládal jsem to angíně, kterou jsem prodělal před pokusem. Při druhém pokusu to bylo to samé, vzrušil jsem se při předehře a následně když došlo na to hlavní mi najednou klesl. Během následujícího měsíce jsem problém s erekcí neměl, nicméně ze strachu jsem se nepokoušel o styk. Nyní ale začínám pociťovat, jako by můj penis byl menší, měkčí a nejsem schopen dosáhnout takové erekce jako dřív, neudržím ji a když už je penis ve stopořelém stavu, je stále "ohybatelný" a vůbec ne tvrdý. Velikostně jde odhadem o rozdíl dvou centimetrů na délku.
Jsem momentálně ve stresu z maturitních zkoušek, nicméně jeden den stojí dobře a pak 4 dny je ve stavu jakém jsem popsal. Absolutně nevím čím to může být, dříve mi fungoval při sebemenším náznaku a byl okamžitě v ideálním stavu pro styk. Teď se mi nedaří dosáhnout erekce ani s přítelkyní ani samotnému a to i když se opravdu hodně snažím. Má topořivá tělíska jsou hodně měkká a cítím v nich tlak.
Můžete mi poradit o co by mohlo jít případně jak na to reagovat?
Děkuji
Jedním z neštěstí, která se týkají potíží spojených s funkcemi, které nemáme vůli pod kontrolu, je strach, že nebudou fungovat - jedná se o všechny tzv. autonomní funkce, a to včetně erekce.
Někteří lidé přitom prožívají podobnou nejistotu intensivněji a s většími obavami, jiná méně - ti první mají nevýhodnou posici v momentě,kdy se zcela náhodou očekávaná erekce nedostaví nebo erigovaný penis změkne, není pro koitální aktivity k použití.
A právě problémy s erekcí jsou tzv. debutantní potíže, kdy se objeví náhodou, v souvislosti s oslabením v důsledku tělesného onemocnění, jako následek potíží ve vztahu nebo ve složitějších okolnostech, kdy k realisaci styku dochází.
Řekl bych, že není od věci navštívit psychologa nebo psychiatra s psychoterapeutickou kvalifikací, tedy s ukončeným výcvikem. Ukáže se, že méně soustředění na výkon ovšem vede k většímu a lepšímu výkonu. Pokud je vůbec správné o výkonu mluvit.
Sex má být pro vzrušení a uvolnění, v podstatě pro radost, nikoli zdrojem úzkostí a obav ze selhání.
Pokuste se selhání brát jako projev debutantní sexuality a vzít je jako něco, k sexu patří a není to katastrofou. Pokud to nepůjde, pak směřujte k psychologovi s psychoterapeutickou erudicí.
Dr. Borovanský
