Panická porucha
Dobrý den,
od nástupu do 1.ročníku VŠ (cca 19-20let) jsem na sobě pociťovala cca 2 roky všelijaké stavy (podrobněji nemá cenu rozebírat-viz dále) včetně každodenního zvracení. Sváděla jsem to na nervy a těšila se, až dostuduji a přejde mě to. Podařilo se mi vystudovat, odstěhovala jsem se od rodičů a nastoupila do zaměstnání. Občas mi bylo špatně, ale opět jsem to sváděla na nervy, občasné zvracení na nevhodnou stravu, nevolnosti na dopravní prostředky... Loňský rok (nyní je mi 30 let) jsem doslova odpadla, zvracela, klepala se, nebyla schopna se téměř postavit na nohy (přítel mě okamžitě odvezl na mé přání k rodičům) - pod dohledem praktického lékaře jsem zvládla asi 8 hodinové klepání se a následnou probdělou noc, kdy jsem měla pocit, že umřu... Praktický lékař zřejmě odhadl situaci a kromě klasických vyšetření mě ihned odeslal na psychiatrii, kde mi byla diagnostikována panická porucha, psychologické testy vyšly se střední těžkou depresí a těžkou úzkost... Navíc mi byl na GE zjištěn zánět žaludku a dvanácterníku... Celá moje "nemocná doba" trvala 5 měsíců, během nichž jsem se postupně učila chodit venku a neklepat se, sednout si a pracovat na PC, dojít si sama na krátkou procházku apod. včetně několika pokusů zajet se jen podívat na kolegy do zaměstnání. Cca 1x za týden jsem brala v těch "nejhorších chvílích" Neurol 0,25mg (paní doktorka mi tehdy říkala, že to v mé situaci není nejlepší jen takto málo, abych si pak nevybudovala ještě navíc strach z toho, že mi bude špatně a že se začnu bát jídla, což se pomalu začalo objevovat, ale snad už to mám za sebou), nicméně já nemám ráda příliš braní léků. Dále jsem 1x denně brala Cipralex 1,5 tbl., v současné době (cca 2 měsíce dozadu) jsem si jej snížila na 1tbl. denně. Na méně si zatím netroufám, mám strach z návratu obtíží a necítím se na snížení dávky - musím chodit do práce.
Nyní však již k mému dotazu - jak jsem již psala, je mi 30 let, nemám děti. V současné době však s přítelem pomalu začínáme přemýšlet o miminku. Pořád mám však poměrně čerstvě v paměti stavy, které jsem zažívala a bojím se toho, aby se mi to nevrátilo a já zbytečně miminku neubližovala, nemusela brát léky, netrpělo se mnou, bojím se zvracení (prožívala jsem si jej několikrát denně) apod. Kdybych neměla strach z návratu obtíží, nejraději bych léky přestala brát úplně. Existují nějaké léky, které by opravdu v těhotenství nevadily? Pokud bych chtěla být na miminko opravdu připravená, jak moc dopředu před otěhotněním byste doporučovala "být čistá" a nebrat AD? Je nějaká možnost nastoupit na rizikové těhotenství nebo něco takového, abych mohla být bez stresů ze zaměstnání a doufat tak, že panické ataky (resp. nutnost brát léky) se minimalizuje?
Moc děkuji za Vaši odpověď.
Milá Kateřino.
Než Vám mohu začít seriózně odpovídat, potřebuji znát Vaši výšku a vá...
