Psychicky jsem na dně
Dobrý den,
už nevím jak dál, mám manžela se kterým jsem už 10 let, máme dvě děti 4,5 a 11měs.Manžel chodí do práce, kde je víceméně spokojen, má to 5 min autem a ráno odjíždí na osmou, protože si rád přispí a vrací se po 18:00h večer. Jednou týdně má tenis a o víkendu někdy jezdí fotit motorsport. Jinak se vetšinou o víkendu o sobotě jezdíme projet kolem chaty, jestli je tam vše v pořádku apod.protože se tam zatím nedá být kvůli malé dceři, která všude leze a podlaha chaty je ještě dost studená. Takže se můj syn jen tak na hodinku proběhne a jedem zpátky a to do Lidlu, kam chodíme pravidelně nakupovat každou sobotu, pak vše přivezeme domu do bytu,potraviny vybalíme, najíme se a manžel si pak hraje na koberci se synem.Někdy víceméně u hry vetšinou usne podotýkám..
V neděli většinou manžel rád pospí do 10, pak než se najíme je 12, pak jsme doma nebo jdeme vyjímečně ven a odpo většinou uklízíme, luxování, vytírání a zase má přijít to pondělí atd atd.
Jenže háček je v tom, že po těch skoro 5 letech co máme první dítě, jsem zjistila, že takovýto monotónní, pravidelný a stereotypní způsob života mému manželovi nadmíru vyhovuje, na rozdíl ode mě. Já jsem nátura společenská, sportovní, ráda se bavím, ráda bych jezdila na hory, na kolo, plavat do rybníka s dětmi, učit kluka sportovním dovednostem, i když je tedy ne moc sportovní a spíše leží v knihách a díky mně alespoň jezdí na odrážedle,,nevadí…prostě už delší dobu pozoruji že jakoby nežiju, nedýchám, dusím se. Manžel furt tvrdil, počkej až kluk trochu vyroste, jseš na něj moc hrr, chceš aby z něj byl sportovec a on je na to ještě malej.
Ale vždyť tohle já vůbec nechci, abych dělala nebo nutila syna být atletem. Já jen vidím, jak kluk je furt se mnou, drží se mé sukně, je ukňouraném, nevěří si a poslední dobou cítím, že zastávám roli manželky,maminky dvou dětí, kuchařky, vychovatelky, psycholožky trenéra a chlapa. Jenže jsem z toho už děsně unavená..
Nemyslete si, kolikrát jsem už s manželem na toto téma debatovala a vždy to vezme jako útok na něj, musí to vygradovat, aby pak přiznal, že mám v něčem pravdu a co mi řekne. Miláčku, navrhni něco kam by jsme jeli, vymysli něco, já nejsem organizační typ. A tahle je to pokaždý..To po mě nechtěj, abych vymýšlel nějakou aktivitu, já chodím do práce a jsem rád, že jsem rád, půjdu si klidně s klukem zakopat, nebo se proběhnout na hřiště. No tak alespoň za tohle jsem ráda, jenže kluk tátu nevidí, jinak než doma, ano to si sním dokáže hrát na koberci, když u toho může ležet, pak ho vidí hlavně v autě když jedem objet chatu a občas dvakrát za měsíc na hřišti, když už mu řeknu, že by měl kluka vzít ven. V létě jel manžel s náma jednou k rybníku, kde nám bylo s dětmi nadmíru fajn, až do té chvíle, kdy řekl manžel, že ho to tam nebaví a více tam nejel.
Tuhle přijel v pátek z práce, že si půjde s klukem zakopat na hřiště. Přišel najedl se, chvilku nechal kluka po sobě jezdit autem, že si musí trochu odpočinout a co jiného než usnul, vzbudil se v půl sedmý večer a šel s klukem, který už byl zralý do postele na hřiště, vzal mu na kopanou míček, který dostal jako malý, takový měkký s obrázky pro mimina. A zase to napadne mě, nechtěl by jsi mu koupit už pořádný míč a manžel no já už jsem na to myslel dříve..ach jo..jenže manžel furt myslí a skutek, utek..
Já už ani nemůžu vyslovit slovo výlet, to manžel už nesnáší, říká mi tak si jeď sama, třeba k rybníku, vem si auto, děti a jeď. Ale já přeci nechci je sama, já chci sebou partnera, muže, tátu mých dětí, mě samotnou nebaví jezdit po výletech.
Dále nevím jak Vaši miláčkové, ale můj chlap je děsně ukňouranej i když si to nepřiznává, před dvěma týdny chytil od syna virózu a už slyším, miláčku mě bolí tak hlava, je mi tak špatně aaauuu, prosím změř mi teplotu čelním teploměrem,,změřila jsem a pak chtěl ještě v průběhu hodiny změřit 3x ?!!! Celý týden proležel na posteli s mobilem v ruce, kde si četl kraviny a vždy když šel na záchod( kam ostatně chodí také s mobilem a prosedí tam půl hodiny) nezapomněl připomenout jak je mu špatně. Minulý víkend, kdy jsme měli jet ven, se zase kopl do palce, chápu bolelo ho to, ale aby za celé dopoledne furt kňoural a říkal synovi, víš synáčku, mě ta nožička tak bolí, nechceš si vzít lékarničku a obvázat mi paleček?!!! Já jsem to slyšela za dvěma a myslela jsem, že vyletím z kůže..Pak si ještě volal s různýma kolegama z práce a dále jsem poslouchala jak je na tom špatně. No a co se týče dovolených? To musím komplet zorganizovat také já…Tuhle jsem našla pension, kde půjčovali čtyřkolky, řekla jsem před synem, hele to by jsi se mohl s tátou svézt,,,kluk nadšený a pak slyším od vedle. No miláčku, to je ale děsně nebezpečný, kdyby jste viděli tu tvář mého syna, jakej dostal strach, řvala a brečela bych zároveň. Chtěla jsem jen aby ukázal synovi něco chlapáckého a on mu ukázal strach…samozřejmě, že žádné čtyřkolky neproběhli.
Já už nevím jak dál, byla jsem už i já sama u psychologa a ten mi právě řekl, že jestli mám syna v těchto letech, je potřeba aby byl více už s otcem a pomalu se pouštěl maminkovské sukně.Že kluk vyloženě potřebuje vidět autoritu, vzor muže, táty…který si pak syn vtiskne do svého chování…a zatím…ho víceméně vychovávám já, já vydržím hodně, snažím se, ale ještě s mou malou dcerkou, jsem z toho fakticky jak psychicky tak fyzicky unavená. Můj syn je přesně takovej cíťa a vím už po kom a nejhorší je, že tomu nemůžu zabránit, protože můj kluk má manžela rád, jen je holt v mých očích manžel děsnej pecivál..Dnes jsem mu to zase řekla, ne před synem samozřejmě a on to bral zase jako útok a že ho nenechám ani v klidu vymarodit…No a co myslíte, před chvílí přijel, přišel a první co řekl, miláčku, ty schody já jsem tak zadýchanej….
Holky, dá se s touto situací něco dělat? Musím se přiznat, že ač nerada, někdy když vidím za oknem ty táty jak drandí se svejma dětma třeba ráno brzo do lesa nebo na kolo, chce se mi brečet a mám černý myšlenky, najít si jinýho chlapa Je to už ztracený a já se budu muset smířit sice s hodným, pracovitým manželem, nepodvádí, nechlastá, ale je hodně pohodlným, líným, úzkostným a bez nápadu, vždyť i tu večeři v restauraci musím naplánovat já …pozn.kytku k narozeninám mi ještě donese, mám být za takového chlapa vlastně ráda?
Milá paní Evo, ujistěním Vás o tom, že s problémy, jako je ten Váš, se potýká mnoho parte...
