Smutek, deprese, myšlenky na sebevraždu!
Dobrý den paní doktorko Řeháková,
nevím jak mám o svém problému začít mluvit. Tak začnu po pořádku. Je mi 34 let, jsem na vozíku a mám DMO. A již přes dvacet let jezdím každý den s maminkou do denního stacionáře Jitro v Olomouci kde trávím svůj volný čas v době kdy maminka pracuje. Také již několik let užívám léky na deprese a epilepsii. V pondělí hned po vánocích tedy 5.1. 2015 mi byla zdělena smutná zpráva a to, že můj dloholetý kamarád Ondřej N. zemřel. Bylo mu teprve 27.let. Chodili jsme spolu do speciální školy Credo a nyní řadu let do stacionáře. Ondra byl vždy usměvavý, kamarádský ke každému z nás ze stacionáře kam jsme spolu chodili a nejen k nám byl Ondra hodný, milý, laskavý, ale také ke svému okolí se vždycky a za jakýchkoliv okolností se choval velmi hezky a svlídným slovem i úsměvem dokázal člověka potěšit a povzbudit zároveň. Znali jsme se spolu téměř od malička. Ondra byl rovněž tělesně postižený jen jiným způsobem než já, ale byl také na vozíku. Od chvíle co jsem se dozvěděla tuto smutnou zprávu tak jsem v hodně těžké depresi. Bolí mě u srdce, na hrudi, mám časté stavy úzkosti, tísně, velkého strachu a mnnohdy se nemůžu ani nadechnout. Také mě často při těch úskostných stavech bolí na prsou. Co je však na tom nejhorší, že mám těžké myšlenky a přemýšlím i nad sebevraždou nebo předávkováním se léky a také, že si vážně ublížím! Kdyby to bylo možné tak bych třeba i vyskočila z okna, ale to v mém případě není bohužel možné a to je velká škoda. Už, vícekrát jsem měla sklony k sebevraždě a jiným věcem. Proto mě jednoho dne poslal můj psychiatr do PL Šternberk kde jsem se léčila dva měsíce a musím říct, že mi tam moc pomohli a hodně se mi ulevilo. Chodila jsem tam k psycholožce a užívala jsem pravidelně léky, které mi potom také předepsali na užívání domů. Nevím, přesně jak je to dlouho co jsem tam byla. Jedno vím jistě, že jsem se potom cítila líp rozhodně než teď. Od chvíle kdy vím, že Ondra už není mezi námi a že mezi nás ostatní do stacionáře, už nikdy nepříjde tak se cítím hrozně zle a je mi hodně těžko po psychické stránce tedy na duši. Nevím si rady jsem zoufalá i nešťastná zároveň. Nedokážu pochopit proč právě Ondra musel umřít tak mladý, vždyť měl celý život ještě před sebou. Je pravdou, že měl jisté obtížnější a složitější zdr.problémy než třeba já. Ale, tohle by mě však nenapadlo ani v tom nejhorším možném snu, že příjdu po vánocích a dozvím se tuto zničujicí zprávu. Když jsem si minule četla vaši odpověď kde jste mi radila i napsala tel. číslo na krizovou linku tak jsem tam zatím ještě nezavolala, protože jsem si řekla, že to musím zvládnout sama. Teď se však cítím natolik psychicky špatně, že to nejspíš udělám. Proto se chci zeptat jestli tohle číslo je placené či nikoliv? Také bych Vám chtěla říct, že sebevraždu vidím jako jediné východisko a pokud se budu i nadále citit špatně tak si vážně ublížím !!!!!! Protože ty stavy, které prožívám jsou jen těžko snesitelné a velmi intenzivně bolí. Je mi zle a těžko!
Každý večer si přeji umřít !!!!!!!!!!!!
Prosím Vás o pomoc či telefonickou radu. S pozdravem Soňa B.
Dobrý den, Soňo, Vaše ztráta mě velmi mrzí, ale bohužel i smrt patří k životu. Měli bycho...
