Stále mám pocity, že jsem naprosto neschopná a nic nezvládám
Co vás trápí, jak dlouho problém trvá, berete nějaké léky, proběhlo již nějaké vyšetření, ...
Dobrý den, už několik let docházím na psychiatrii a užívám 20 mg Elicey jednou denně. Od listopadu se na mě všechno valí, nadbytek práce na homeoffice, což je pro mě stresující, do toho péče o děti, z toho jedno na distanční výuce a jedno v MŠ. Do toho mi lékař na gynekologii řekl, že mám značně pokleslou dělohu. Měli jsme naplánováno pořízení štěněte, na což jsem se opravdu celou dobu těšila a drželo mě to nad vodou při všech starostech. Štěňátko už máme doma. Po novém roce jsem se ale psychicky zhroutila, přepadaly mě návaly pláče a beznaděje, lékařka mi vypsala nemocenskou, několik dnů jsem spala a dostala jsem Lexaurin na uklidnění, ale pocity beznaděje se mi zase vrátily, už nevím co mám dělat a stále mám pocity, že jsem naprosto neschopná a nic nezvládám. Prosím o radu. Moc děkuji
MUDr. Veronika Horáková
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Ambulance praktického lékaře Benátky nad JizerouDobrý den paní Hano, vnímám z Vašeho popisu problémů, že skutečně nejste v pohodě. Vaše beznaděj plyne z patové situace, v které jste se ocitla, částečně svou vinou, ale také vinou koronavirové krize, která nás všechny zasáhla. Život se změnil, ztratili jsme sociální jistoty, pravidelné stereotypy. A přibyli nové výzvy, jsme učitelky, uklízečky, kuchařky, animátorky atd. Vše se děje automaticky, přičemž málokdo si uvědomí, že přišel o maličkosti co nám dělali během dne radost. Jako chvilka pro sebe, klidný nákup bez dětí, kafé s kamarádkou, kosmetika či kadeřnice. Podílí se určitě i pocit nízkého sebevědomí, pocit, že jste naprosto neschopná, že nic nezvládáte, jak sama píšete. Ale ono to asi tak špatné nebude, vedete domácnost, staráte se o děti, nového psa, zvládáte toho více, než dříve a to určitě na jedničku. Já bych cestu viděla jednak v pohovoru s Vaším psychiatrem, který by měl zvážit dosavadní léčbu a případně ji pozměnit, či přidat další lék, který by Vás stabilizoval. Určitě by byla na místě i intenzivnější psychoterapie, kognitivně behaviorální, klidně i skupinová, ať reálně vidíte, že v tom nejste sama. Určitě bych zapojila do léčby i Vaší rodinu, musí vědět, jak se cítíte, přiložit ruku k dílu, více Vám pomáhat. Držím palce, ať je Vám brzy lépe, s pozdravem, Dr. Horáková
