Úzkost po traumatu
Dobrý den,
Potřebovala bych radu.
V poslední době (tak 2 roky) vnímám že je se mnou něco špatně. Přijde mi že mám strach z lidí. Když jsem ve větší skupině, většinou nic neříkám, někdy se až bojím že se mě někdo na něco zeptá (chci něco říct, ale nic mě nenapadá a nebo mám strach), mám problém vyjádřit se, říct svůj názor, mluvím překotně. Ve škole, když vím správnou odpověď na otázku kterou učitelka pokládá, tak mi strach nedovolí to říct nahlas, v hlavě si jen opakuji ať to řeknu že se nic nestane,ale prostě to nejde, když se mi někdy podaří říct odpověď nahlas, mám palpitaci a rozechvěji se, i když jsem odpověděla správně. Ze školy se vracím unavená a s bolestmi hlavy. Jednou za čas předstírám že mi je špatně, abych nemusela do školy. Občas mi přijde že se semnou někdo baví jen ze soucitu, nebo že mě někdo využívá, když se někdo začne smát tak mi hned přijde že se směje mě... Do 6. třídy jsem byla úplně jiná, byla jsem velmi oblíbená, nebála jsem se mluvit, měla jsem ráda kontakt s lidmi, vystupovala jsem před lidmi, účastnila jsem se školních aktivit, byla jsem ráda středem pozornosti, měla jsem spoustu kamarádů, ale v 5. třídě mi zemřela mamka, dva roky na to stěhování, v novém městě se mi vůbec nelíbilo a já se začala uzavírat do sebe, měla jsem stavy, kdy jsem si říkala že už to dál nezvládnu, brečela jsem skoro každý den, to mi bylo tak 13 let. Teď na střední škole mi přijde že se to ještě zhoršilo a už to sama nezvládám, přesto vyhledávám kontakt s lidmi, nevadí mi se zeptat cizího člověka na ulici kolik je hodin, nevadí mi se na něco zeptat prodavačky, ale když jsem například šla s kamarádkou a s jejími kamarády ven, byla jsem zticha a cítila se blbě, jen jsem čekala kdy půjdeme pryč, s některými lidmi mi vadí i oční kontakt. Stává se mi že z ničeho nic mám hroznou náladu, mám záchvaty breku, říkám si že to musím změnit, že musím začít žít, že se musím přestat bát, ale nejde mi to překonat. Je to pro mě těžké napsat jak to cítím, takže doufám že to bude aspoň trochu srozumitelné.
Dobrý večer Zdenko, děkuji za dotaz. Je mi moc líto toho, co prožíváte, ani nevíte jak ráda...
Dobrý den, Zdenko, je dobře, že jste napsala a rozhodla se svůj stav řešit. Ano, prožila jste...
