Opravdu znamenají malá prsa velký problém?

Každá dospívající dívka se zabývá vývinem svého těla. Bedlivě také pozoruje, jak se mění a zda je dostatečně krásná a přitažlivá. Každý mladý člověk si musí utvořit postoj sám k sobě. Tento postoj se vytváří nejprve jako poznání sebe – sebepoznání, a pak přes sebehodnocení až ke schopnosti seberealizace. Jestliže je sebepoznání v určitém směru negativní, ovlivní toto poznání také to, co k sobě jedinec bude cítit, a tedy jak se bude hodnotit a jak se svým tělem bude zacházet a jak se k němu bude chovat.
Dospívající dívky bývají nespokojené se svým poprsím

Každá doba má jiný ideál krásy, a tak i požadavky na to, jak má ta „správně“ krásná žena vypadat, se liší v průběhu času. Poprsí však jako symbol ženství a mateřství je pro ženy a také pro mnoho mužů velmi důležité. Tento postoj je rovněž mediálně podporován a prsa se stala jakousi ikonou módního světa. Většina dívek se musí s tím, jaké mají prsy, vyrovnat. Málokterá je totiž s nimi ihned spokojená. Zdá se, že malé prsy mohou představovat velký problém pro sebevědomí dívky a ženy. Podobně však i příliš velká prsa mohou být zdrojem různých komplexů.

Pokud bychom tedy měli z psychologického hlediska hovořit o problému malých (či velkých) prsů, musíme se podívat podrobněji na to, co tento problém dělá s dívčinou či ženinou psychikou, s její schopností být sama se sebou spokojená a mít správné – adekvátní – vědomí sebe, tedy přiměřené sebevědomí.

Jsem méněcenná?

V psychologické hantýrce, ale dnes už i v normální řeči se pro tento problém ustálil pojem „komplex méněcennosti“. Komplex méněcennosti se týká velmi širokého okruhu problémů a můžeme říci, že pro psychology je to přímo „zlatý důl“, ve kterém mohou kutat, aby se dopátrali jeho zdroje a příčin.

Komplex méněcennosti se vyvíjí nejprve z jakéhosi pocitu méněcennosti – nedostačivosti. Důvodů, proč člověk trpí určitými negativními pocity o sobě, je mnoho. Od různých tělesných nedostačivostí přes různé druhy schopností, dovedností či vlastností. Příčin, proč těmito pocity a následně i komplexy trpíme, je mnoho.

Psychologové se rádi zabývají historií a dětstvím, kdy například nedostatek lásky a podpory projevované rodiči dětem může nahrávat tomu, aby si člověk později všímal spíše vlastních nedostatků než předností. V období dospívání je zase velmi důležité srovnávání se s „normou“ a tím, co předkládají vrstevníci a média jako „to pravé a chtěné“. V tomto období si také člověk své sebepojetí konfrontuje s různými ideály, a mnohdy velmi závisí to, jak se cítí, jak vysoko si pomyslnou laťku postaví.

Mgr. Kateřina Hollá