Záněty dýchacích cest u dětí – jak účinně ulevit od obtíží a kdy raději hned k lékaři?

I obyčejná rýma může malé děti pořádně potrápit

Onemocnění dýchacích cest lze rozdělit na onemocnění horních a dolních dýchacích cest. Která jsou pro děti nebezpečnější a proč?

Ve své ordinaci se u dětí nejčastěji setkávám s postižením horních cest dýchacích. Tvoří více než 90 % všech zánětů dýchacích cest. Patří mezi ně záněty sliznice nosu a vedlejších dutin, zánět mandlí, hrtanu a ucha. Nemívají závažný průběh, ale jejich častější opakování je velice nepříjemné a může negativně ovlivňovat kvalitu života dítěte a tím i celé rodiny. Záněty dolních cest dýchacích, mezi které se počítá zánět průdušnice, průdušek a plic, tvoří jen 5–10 % všech infekcí dýchacích cest. O to závažnější ale můžou mít svůj průběh. Největší potíží je u nich zachovat průchodnost dýchacích cest v průběhu akutního zánětu a platí, že čím menší dítě je, tím větší jsou s průchodností problémy. Navíc kašel je velice náročný na energii a malého pacienta rychle vyčerpává.

Která onemocnění patří mezi nejčastější záněty dýchacích cest u dětí?

Tím nejvíce se opakujícím je hlavně u předškolních dětí běžná rýma. Především u kojenců dokáže být velmi nepříjemná. Kojenec totiž neumí přirozeně dýchat pusou, dýchá nosem, a proto se z důvodu ucpaného nosu v noci budí „dušením“. Rýma je velice často doprovázená zánětem nosohltanu a mandlí. U starších školních dětí jsou pak častější angíny, záněty průdušnice nebo průdušek.

Jak se zmiňovaný zánět průdušek projevuje?

K jeho celkovým příznakům patří zvýšená teplota až horečka, někdy jenom zimnice. Dítě je unavené, mrzuté, má bolesti hlavy, svalů i kloubů. U dětí do jednoho roku či těch, které ještě nemluví, na vznikající problém často upozorní změny chování. Pak se brzy objeví suchý dráždivý kašel způsobený otokem sliznice. Kašel přetrvává ve dne i v noci a budí dítě ze spaní. Pokud se zánět nekomplikuje, asi po 3–4 dnech se nemocnému začne ulevovat. Ustoupí bolesti v krku, klesne teplota, kašel přechází do vlhkého kašle s vykašláváním hlenů, které hlavně malé děti polykají, a tak často i zvrací. Kašel může pokračovat i v noci, protože je to prostředek, jak se udržují dýchací cesty v „čistotě“. Dítě to už ale tolik nebudí, spíše jeho rodiče. V případě zúžení průchodnosti dýchacích cest je možné slyšet jakési pískoty, chrčení a ztížené dýchaní. Někdy lze také vidět zatahování mezižeberních prostor. Stav může připomínat alergický zánět nebo astma, přestože jde o záležitost virového původu. Taková situace dítě velmi vyčerpává a rodiče by měli vždy neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.

Výběr léčby se řídí původcem zánětu

Co rozhoduje o případném nasazení antibiotik? 

V první řadě rozhoduje klinický stav dítěte. Důležitou roli hraje i jeho věk. Jinak budu uvažovat nad kojencem, jinak nad předškolákem či dítětem staršího věku. Zvážit je třeba i aktuální epidemiologickou situaci. Ale protože víc než 90 % zánětů dýchacích cest je primárně virového původu, podávání antibiotik tu bývá neúčinné. Tyto léky jsou totiž určené jenom pro komplikace zánětů dýchacích cest. U běžného virového zánětu nepomohou, ba naopak. Nedokážou totiž „vybrat“ jen špatné bakterie a tím naruší přirozenou mikroflóru organismu.

Jak ale lékař pozná, zda jde o virového, či bakteriálního původce onemocnění? 

Rozpoznat, jestli se jedná o virový, nebo bakteriální zánět, či už o jeho komplikaci, není vždy snadné. Klinické vyšetření pacienta nemusí být v tomto ohledu dostačující. I u běžné rýmy může mít dítě teplotu 39 °C, být unavené, vyčerpané. Při závěrečném rozhodování o postupu v léčbě proto dnes ve svých ordinacích využíváme přístroje tzv. rychlé diagnostiky. Z kapky krve můžeme získat určitou informaci o původci nemoci – tedy zda je to bakterie, nebo vir. Výtěr z krku zase napoví, jestli je zánět mandlí působen streptokokem, či nikoliv. U tzv. atypických zánětů průdušek či zápalu plic nám často musí pomoci i rentgen.

Jak postupovat při nekomplikovaném zánětu dýchacích cest?

Pokud je zánět dýchacích cest potvrzen, jak lze dítěti ulevit a jak vypadá léčba?

Léčba nekomplikovaných respiračních infekcí je pouze podpůrná, zahrnuje klid na lůžku, zvlhčování prostředí a dostatečné větrání místnosti, kde dítě leží. Zásadní je odpovídající pitný režim – tekutiny pomáhají zkapalňovat hlen. Nutný je i přísun energie a vitaminu C. Proto maminkám často říkám: Lékem číslo jedna je postel, lékem číslo dvě čaj, citrón a med. Při teplotě nad 38,5 °C pak podáváme léky proti horečce, ale teplotu zbytečně nesnižujeme – je to vlastní obrana dítěte vůči původci infekce. Ke zmírnění ucpání nosu při rýmě můžeme použít nosní kapky nebo spreje do nosu, malé děti odsáváme. Velmi účinné jsou průplachy nosní konvičkou, ale zvládají je děti až tak od 3–4 let. Kašel tlumíme jen tehdy, když je suchý, dráždivý a ruší spánek dítěte. Při produktivním kašli jsou pak tzv. antitusika, léky tlumící kašel, u malých dětí zakázána! Mukolytika podáváme, pouze když potřebujeme usnadnit vykašlávaní hlenu, ale ne na noc a dlouhodobě.

Mohou rodiče něco udělat a preventivně odvrátit rozvoj tohoto typu onemocnění, pokud se jim zdá, že dítě začíná být nemocné?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Při současném stylu života, problémech rodičů zůstat s dítětem z různých důvodů doma, malé informovanosti o prevenci zdraví, ale velkého tlaku reklam, co vše koupit, abychom byli rychle zdraví, je skutečně těžké se v těchto situacích zachovat vždy správně. Osobně si myslím, že každý rodič by měl dítě naučit včas a správně smrkat, protože jen čisté a průchodné dýchací cesty umožňují správné dýchaní. Dvouleté dítě už je toho schopné. Když si začne stěžovat na škrábání v krku, má bolesti hlavy či teplotu, je správné ho uložit včas do postele, podávat mu dostatek tekutin a vitamin C a nechat ho odpočívat. Pokud už rodič chce něco v lékárně koupit, mám dobré zkušenosti s přírodními přípravky Sinupret či Kaloba a doporučuji je. Oba ovlivňují pohyb řasinek dýchacích cest a tím zlepšují transport hlenu z dýchacích cest ven. Zabraňují zadržení hlenu v dýchacích cestách a tím snižují riziko bakteriální superinfekce. Dítěti v žádném případě neublíží, ale mohou pomoci už v začátku nemoci, když ještě nevíme, jakým směrem se zánět dýchacích cest bude ubírat.

Na co by rodič měl znát odpověď…

Při jakých příznacích a po kolika dnech domácí léčby je už nutné vypravit se s nemocným dítětem k lékaři?

Na to nelze jednoznačně odpovědět. V rozhodování hraje důležitou roli věk dítěte. Rodič by měl vždy sledovat chování dítěte a stav jeho dýchání. Momentálně naměřená horečka bez jiných příznaků není hned důvodem k návštěvě lékaře. Vhodné je podat lék proti horečce, uložit dítě do postele, dávat mu dostatek tekutin a sledovat vývoj nemoci. Jestliže ale dítě špatně dýchá, nebo se dokonce dusí, je nutné vyhledat lékaře neprodleně. Jakési obecné pravidlo u dětí starších jednoho roku je, že zhruba po 3–4 dnech by se při zánětu bez komplikací měl jejich stav zlepšovat.

Při prohlídce dítěte ve snaze určit správnou diagnózu se rodičů ptáte na hodně věcí…

Ano, to máte pravdu. Jestliže se rodič rozhodne navštívit lékaře z důvodu přetrvávajícího kašle u dítěte, měl by určitě znát odpovědi na následující otázky: Jak dlouho dítě kašle? Objevil se kašel v souvislosti s infekcí dýchacích cest? Vyvolává kašel bolest v krku nebo na hrudi? Kašle dítě jen po ránu, přes den, při usínání, nebo i v noci? Je kašel záchvatovitý, dráždivý, štěkavý, doprovází ho i změna hlasu čili chrapot? Bylo dítě dušné? Z charakteru kašle může totiž lékař do určité míry usuzovat na umístění onemocnění.

Která skupina dětí je záněty dýchacích cest nejvíce ohrožena?

Nejvíce náchylnou skupinou vzhledem k nezralosti imunitního systému a k anatomii dýchacích cest jsou děti předškolního věku. Ke zvýšené frekvenci infekcí dýchacích cest přispívá i pobyt dítěte v prostředí s vyšším výskytem mikroorganismů – v dětském kolektivu, doma se starším nemocným sourozencem a podobně. K potížím mnohdy vede též zvětšená nosní mandle. Pokud má předškolák běžný respirační infekt 6- až 8krát do roka, nemusí mít rodič obavu, že trpí poruchou imunity. Naopak, když dítě onemocnění překoná samo, bez pomoci antibiotik, vypovídá to o jeho dobré obranyschopnosti.

Pozor na komplikace zánětů a nebezpečnou laryngitidu!

Jenže mnohdy se přidají komplikace. Které bývají nejčastější?

Nejvíce se při zánětu horních cest dýchacích objevují záněty dutin. Po týdnu či více dnech od začátku infekce dítě začne v noci budit záchvatovitý suchý kašel, může „huhňat“, bolí ho hlava, je unavené, může mít mírně zvýšenou teplotu. Také zánět středouší býval hlavně u kojenců velmi častou komplikací. Naštěstí díky očkování se s touto komplikací setkávám u očkovaných dětí už jen zřídka. Při onemocnění dolních cest dýchacích jsou komplikací zápal plic. Jedná se o závažný stav, který často vyžaduje i hospitalizaci s nutností antibiotické a jiné podpůrné léčby.

Je ještě nějaký závažný stav týkající se dýchacích cest, o kterém by rodiče měli vědět?

Ráda bych upozornila na onemocnění dýchacích cest, které se vyskytuje u dětí do 5 let věku a může dítě i ohrožovat na životě – akutní laryngitidu. Anatomické zvláštnosti dětského dýchacího ústrojí usnadňují vznik této poruchy průchodnosti. Objevuje se náhle a může vést k velmi těžkému, až život ohrožujícímu stavu. Většinou začíná v noci i bez předchozích známek nemoci. Po usnutí se dítě probudí, začne těžce dýchat s hlučným nádechem a výrazem úzkosti v obličeji. Jeho hlas je drsný, kašel hrubý a štěkavý. Může se dostavit i promodrání. Dítě dýchá za pomoci hrudního svalstva a záchvat dušnosti a kašle může trvat několik minut až hodin. Dýchání se pak uvolní a dítě usne. Další dvě noci se ale záchvat může opakovat. První pomoc v této chvíli je otevřít okno (v létě chladničku či mrazák) a nechat dítě dýchat chladný vzduch. Je vhodné dát mu napít studené tekutiny a snažit se ho uklidnit. Při zhoršující se dušnosti či pomalém ustupování ztíženého nádechu raději volejte rychlou záchrannou službu.

(hno)