Deprese, anhedonie
Dobrý den pane doktore mám na Vás takový dotaz.
Léčím se se středně těžkou depresí F32.1, beru Wellbutrin,Tritico a Dogmatil, léky nezabírají a to jsem jich za ten rok vyzkoušela hodně, nezabírala, nebo mi nedělala dobře na zažívání a nebo jsem je nechtěla brát kvůli přibývání na váze.
Paní doktorka mi do zpráv napsala v minulé návštěvě u ní, že depresivní forie, anxieta, somat. příznaky úzkosti,hypobulie, anhedonie, únava přes den.
Pacientka léčena pro řadu domat. onemocnění.
V další zprávě při poslední návštěvě mi napsala, že je stav stejný, depresivní nálada, hypobulie, nyní spí dobře.
Mohl byste mi prosím vysvětlit co ty slova ve zprávách mají za význam?
Hlavně ta hypobulie, vím, že to znamená, že člověk nedokáže být cílevědomej a uvědomělej pokud se nepletu a hlavou se mi honí, co slovo uvědomělý znamená.
Zní mi to jako urážka, prostě nic hezkého.
U mě je problém i ten, že jsem hrozně vztahovačná, příliš přecitlivělá, mám ráda samotu, přitom jsem do nedávna pracovala mezi lidma jak v obch,centru tak v centru Prahy a vždycky s hrozným strachem, hlavně co v tý práci zase bude.
Ale nebylo zaměstnání kde by mi nebylo nabízena funkce vedoucí kterou jsem vždy odmítala, protože bych byla schopna nad tím neustále přemýšlet, co a jak a jestli to nebo ono a při problémech bych neměla ke zhroucení daleko.
Jinak jsem vždy byla pracovitá a někdy až moc přehnaně, vždycky v práci muselo být všechno perfektní a pokud nebylo, nervovala jsem se tím stejně tak, když něco nefungovalo jak má, třeba kolegyně byla líná a pomalá a mě to vytáčelo a člověk, když tam stojí fronta si v tu chvilku před zákazníky nemůže ani kopnout, zanadávat si apod.
Zákazníci mě měli rádi, nosili mi čokolády a nějaké dárky jako drobnosti, což bylo moc milé, snažila jsem se vždy udělat a chovat se co nejlépe a hlavně co nejrychleji, protože neustálé fronty zákazníkům nesvědčí.
Poslední dobou se mi stávalo, že jsem byla vyčerpaná a šla jsem třeba na oběd a když jsem viděla kolik zákazníku tam stojí, tak já cítila v sobě takový třes a to, že to musím rychle sníst a jít jim pomoci. Dělala jsem 15h směny
Práci jsem opustila už jsem nechtěla být v tom shonu a mezi tolika lidma.
Po tom co mi byla nabídnuto dělat vedoucí, že jsem byla prý nejlepší prodavačka dle kontrol z 80, tak jsem to na 2krát odmítla a důvod už víte. celá rodina chtěla abych do toho šla, že se kdykoli mužů zase vrátit do té funkce, ale přítel teď už bývalý tvrdil, že na to nemám, ale rozhodla jsem se podle sebe.
Hlavně v tu dobu jsem cítila, že není něco se mnou v pořádku a během 3 týdnu jsem byla na neschopence rok a pak práci opustila.protože jsem v loni v březnu onemocněla, byla zjištěna Ulcerózní kolitida a pak se to rozjelo, léčím se i se sníženou funkcí štítné žlázy, se žaludkem a jícnem, díky střevu mám trombofilní stavy, v autoimunitě pozitivní ANA, únavový syndrom, teď mám potíže i se zády, chronický vAS a utlačenej nerv v oblasti lokte, bolesti hlavy, neustále běhám k zubaři, doktorka mi dá zuby dohromady a za dva měsíce přijdu, že zas něco bolí a zase 3 měsíce tam docházím a když nechodím tam, tak zase na gynekologii kde mám podle doktora chronické záněty.
Teď jsem i nějaká nastydlá, kašel, rýma, bolest v krku a už mě to všechno nějak zmáhá, nemám na to sílu a už asi pul roku se nadměrně potím i teď, když je zima, lidi na mě koukaj divně, ale vyšetřeni nadledvin a růstového hormonu se neprokázalo, tak všichni to háží na psychiku, mám neustále už přes rok zvýšenou teplotu do 37,5 převážně večer.
Sice jsem dostala invalidní důchod 1 stupně, ale na to tlusté střevo s menším přihlédnutím ostatních nemocí včetně psychiky.
Bohužel nejsem schopna pracovat, sotva zvládnu udělat něco doma a to jsou dny kdy nedělám nic, nejhorší jsou rána a dopoledne.
Psychiatrička už neví co se mnou, tak mi už po třetí řekla, že by to chtělo hospitalizaci na kterou jsem tedy přikývla. jdu tam v lednu do Bohnic a mám šílený strach, už teď mě to straší, že nevím co mě čeká, co a jak bude s kým a kde apod.
Po této hospitalizaci mě čeká operace ruky, protože nerv se nelepší ani lékama a to, že budu poprvé v životě na operaci mě taky hrozně děsí.
Pravda je, že před 10 lety když mi bylo 20 jsem byla na potratu a bylo to pro mě něco příšernýho, nemyslím ani tak samotnej potrat, ale už jenom to přijít do té nemocnice, taky mi ten den na lužku hodně lidí říkalo, že jsem úplně zelená a před aplikování injekce na usnutí se mi samovolně spustilo plno slz a doktor mě uklidňoval.
Nevím proč se furt něčeho bojím, bohužel mám pocity strachu i když se zrovna ničeho bát nemusím,
Už od dětství jsem měla špatnou psychiku, když táta mámu mlátil a mě byli asi 4 roky, tak jsem prý úplně přestala mluvit, mluvila jsem jen s mámou a ve školce to bylo špatný, chodila jsem k psycholožce a na škole jsem byla furt sama s nikým jsem se nebavila a taky jsem pak byla terčem posměchu a ubližování.
Koukám, že jsem se až moc rozepsala, tak se moc omlouvám a jestli by jste mi teda prosím zodpověděl hlavně ten význam slov co mi doktorka napsala do lékařských zpráv.
Děkuji mnohokrát a přeji hezký den.
Vážená a milá Petro,
děkuji Vám za důvěru a především – dřív než se pustím dál ...
