Panická ataka noční
Prosím o radu. Jsem 6 let vdova a 2 roky žiji ve vztahu s partnerem. Zpočátku jsme se scházeli ke společným sportovním či kulturním příležitostem, já přespala u něho nebo on u mně. Pandemie covidu nás donutila být stále společně u mně. Ze sportování zbyly společné vycházky, nachodili jsme za rok více než 2500 km. Po více než roce odjel sám se svobodnou bezdětnou dcerou na chalupu na 4 dny. První den jsem spala dobře, druhý už hůř a třetí den mi začalo být vyloženě zle. Rozbolela mě hlava, bušilo srdce, úzkost, vyskočil tlak na 200/100. Když jsem to řekla partnerovi, řekl mi, že ho citově vydírám a že pojede s dcerou. kdy bude chtít. Mám velkou rodinu a trávíme společně i s partnerem hezké chvíle, naproti tomu se svou rodinou mě on nesblížil. Při pomyšlení, že zase odjede sám, je mi předem zle. Připadám si jako drogově závislá (aniž bych měla tuto zkušenost). Našla jsem si na internetu články o potřebě dotyku a nepřipadá mi to nenormální. Partner si myslí, že jsem blázen a měla bych se léčit. Jsem nemocná ????
1. doplňující informace ze dne 7.7.:
děkuji za Vaši zprávu, ale vůbec jste mě nepochopil. Nejde o nervozitu či pocit strachu, ale o fyzickou potřebu doteku. Stejně jako se mladí, zamilovaní lidé drží za ruce a dotýkají se, i já na stará kolena mám tuto potřebu a stydím se za to. A nemám-li v noci vedle sebe živočišné teplo, nemohu spát a mám problémy, které jsem popsala. Proto píšu o závislosti podobné drogové a nevím, jak z toho ven, abych se netrápila.
Dobrý den, paní Blanko. Termín blázen ani medicína již neuznává. Obava o blízkého a jistý...
MUDr. Barbora Magdolenová
Specializace: Psychiatrie Pracoviště: Česká správa sociálního zabezpečeníDobrý den paní Blanko, děkujeme za Váš dotaz. Pokud jsem Vaší zprávě dobře porozuměla, m...
