Zoufalost ze známek
Dobrý den,
ani nevím, proč Vám to píšu... asi to je zoufalost nebo nevím, jak mi můžete poradit. Jsem student medicíny a nyní jsem skončil první ročník. Celý rok jsem byl premiant kruhu - samé 1 z testů, doporučení na demonstrátora, dostal jsem se na všechny medicíny přes přijímačky, na které jsem se hlásil. Nyní mám studijní průměr 2,3 a já to jaksi nemůžu překousnout. Hrozně mě to zklamalo ani nevíte jak...Vím, že známky nic neznamenají, ale cítím zklamání, demotivaci, nechuť. Učil jsem se opravdu velmi pilně, byl jsem podle mě dobře připravený. Ale, sakra, já jsem byl vždycky nejlepší! Nemůžu překousnout, že jsou na tom lidi lépe, než já... Během roku na to kašlali, a pak to všechno udělali a ještě na lepší známky! Nepřekousnu, že jiní dostali stipendium a já ne... cítím se tak bezradně. Dal jsem do toho všechno a pak mě skoro vyhodili. Chtěl jsem červený diplom. Ano - vím, že je na dvě věci, ale jsem na sebe přísný, jsem perfekcionista, musím se něčim odměnit. Mrzí mě to a omlouvám se, že Vás obtěžuji. Byl bych rád, kdybyste mě nějak uklidnil...řekl mi, že známky nic nevypovídají.
Jsem bezradný, já vím.
PhDr. Sylvie Navarová
Specializace: Psychologie, Psychoterapie Pracoviště: PhDr. Sylvie Navarová
Dobrý den, Lukáši,
rozumím tomu, že je to těžké, když na sebe kladete vysoké nároky, c...
