Nevhodné chování k synovi
Dobrý den nevim jak začit je to dlouholety problem uz od detstvi se naši denně hadali,strašne moc.Tatka bil hodně mamku...každodenní křik a mlacení ale mě tatka mel rad ..neublizil mi nikdy hodně mi pomahal a já se cítila špatně neveděla či ho mam nenavidět či milovat ...mamka se chtěla hodněkrat zabít či oběsit...k ničemu mě nepouštěla chtěla sem pomahat ale vždy mě vyhodila a ja s plačem sla ke kamaradce...je toho hodně když se hadali kolikrat jsem v agresi rozbila napr.dvere a rvala at prestanou...nedokazala jsem se učit na nic soustředit od 8 let pořad čurala ze zužena močova trubice ...mivala sem deprese a hodně mislivala na smrt co je a bude ve škole jsem byla zakřiknuta a spolužaci se mi vysmívali a někdy už jsem nemohla myšlenka že si něco udělam ale nikdy bych to nedokazala...naši me nenechali se nak rozvinout tatka všude semnou jezdil i v dospělosti a ja mela na sebe vztek že nic nedokažu kolikrat na tatku zla že jede semnou ale vedela jsem že sama bych stejně nejela.už sem se bala...at to zkratím před 8 lety se mi narodil ten nejužasnější človíček a ja na vše byla sama maly pořad plakal přítel byl bud v praci či u rodiču a me jen nadaval že jsem neschopna atd...nespala jsem 10 mesícu a byla zla na maleho i ted byvam miluji ho vim je to hrozne jak mužu nekoho milovat a ještě mu ubližovat a kor dítěti proto se tak nenavidím a mivam ted zase ty pocity že si neco udelam i kdyz vim že to nedokažu...kdyz se vzteka a ja unavena ve 4 stavam do prace pak maly ,skola,uklid to jsem jeste puntičkař tak i kdybych mela mit infrkt tak uklidit musim a proto po malem řvu at neotravuje a nekdy jsem ho liskla agresivne či jsem mela ty vybuchy jak mamka moje kdyz jsem byla mala mela stavy že brecela a nesmeli jsme na nic sahnout jinak se hroutila ze ji ublizujem....cely barak se poradne nevyuzival aby se neco neroztahalo ja že takova nebudu ale jsem...vse ma sve misto porad uklizim jsem vycerpana ,agresivni nespim skrz uklid ,nikam nechodim skrz uklid na maleho jen řvu skrz uklid nic nesmi ani mi pomahat jak ja mamce jsem nesmela...je mi ze sebe zle...chci s tim bojovat ale nejdeto...ale ta agrese ve me vuci malemu je nekdy az se sama sebe bojim co bych dokazala nechci mu ubližit...taky se stranim lidi stydim se ci pocit ze me vsichni pomlouvaji tak se i vyhybam napr.tridnim schuzkam mam panicky starch z lidi ze se budou divat atd,zacnu se potit,je mi zle atd...je mi 37 let nic jsem nedokazala ,neziju ale prezivam,bojim se co bude az maly vyroste a ja budu uplne sama...pritel me vyhodi z bytu .tatka mi pred 6 lety umrel a mamka je na to spatne zdravotne nemuze chodit moc tak jeste jak to vse zvladat...pritel mi jen nadava a vysmiva zer nic nedela aby byl u rodicu je mu 50 ma zdrave rodice ale do 40 byl stale u nich a slouzil jim a do ted to tak je ze musi jim delat a ja byt z malym...že jinak jsem neschopna.penize mi taky nedava a jen sproste nadava a vyhrozuje ja se bojim vstat a zit z malym zivot..chci byt ta hodna a milujici maminka ale mivam ty vybuchy a ja takova nechci byt nechci porad resit uklid to neni zivot...prosim poradte ..
MUDr. Lenka Smejkalová
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé
Dobrý den paní Iveto.
Je dobře, že si uvědomujete, že Vaše rodinná situace není ideální....
