Rizikové těhotenství a špatná psychika

Paní Heřmanská. Chtěla bych se Vám svěřit se svým problémem a s nadějí, že se od Vás snad dozvím něco, co by mi mohlo poradit do budoucích týdnů. Jsem nyní ve 29. týdnu těhotenství, bohužel mám těhotenství rizikové. Již několik týdnů musím pouze ležet s nohama nahoře z důvodu rizika předčasného porodu, a ani předtím jsem nesměla nic dělat. Lékař mi zakázal hned v začátku veškerá cvičení, jakoukoliv námahu, fyzický pohyb.. To jediné, co můžu, je ležet. Motivace pro to je vysoká, na dítě se těším, je to naše první a opravdu se cítím na dítě připravená a nemůžu se dočkat porodu, miminka, ale hlavně, až tohle všechno skončí. Protože to jde s mou psychikou rapidně z kopce. Plánovala jsem prožít své těhotenství aktivně, ale kvůli rizikovému jsem musela odložit absolutně všechno.. přerušit školu (studuji herectví, aktivita denně, spousta lidí, rušno), návštěvy divadla a jiných kulturních akcí, akcí s přáteli, výlety, vycházky s manželem, můj manžel je též herec, je neustále ve společnosti, navíc ještě studuje tu samou školu, co já, takže je neustále v zápřahu, do toho jsme koupili byt, který on teď rekonstruuje, zatímco já ležím. Musím ležet u rodičů, ani spolu nebýváme denně, přijede za mnou jen párkrát do týdne a já jsem jinak pořád sama. Cítím se neuvěřitelně zranitelná, bezmocná, začínám na něj žárlit, žárlím nejen na ženy, co se kolem něj vyskytují, ale především na to, co on všechno může, co všechno dělá, a já nemůžu. Navíc mě trápí velké bolesti zad, se kterými se nedá nic dělat, když jen musím ležet, mívám migrény, rostoucí břicho mě táhne, cítím se napjatá, nafouklá.. Denně brečím a to i bez příčiny, prostě proto, že je toho na mě neskutečně moc. Nemám se jak realizovat, nemám žádný výdej energie a přitom se cítím tak slabá. Nejvíce mi vadí, že opravdu nemůžu dělat vůbec nic.. Začínám být nešťastná, silně nesebevědomá, a přenáším to i na partnera, který mě tak začíná i vidět. Říká mi, jak se mu stále fyzicky líbím, zároveň ale přiznal, že ho začaly vzrušovat jiné štíhlé ženy, které jsou se sebou spokojené. Nechci se dostat až na dno, nechci ho tam stáhnout s sebou a porodu se chci dočkat se zdravou psychikou. Prosím, poraďte mi, jak se s tím vším snadněji vyrovnat. Děkuji mockrát, přeji krásný den, s pozdravem Lucie B.

Odpověď odborníka:

Milá paní Lucie- moc díky za důvěru. Vaše současná situace je nepochybně velmi náročná, jste v nové roli, zbavená mnoha skutečností, které člověka zpravidla "kotví", potvrzují mu sebe sama...Navíc Vás svým způsobem nově potkává fakt zodpovědnosti za někoho druhého- jako byste t.č. nenáležela jen sama sobě.. Je toho tedy kupa, o tom není pochyb..Jenže- jak sama dobře víte, nic netrvá věčně...Snažte se prožívat své současné postavení jako episodu svého života, nesrovnávejte se s druhými.. Váš příběh je naprostý originál, se vším, co to obnáší..Pokuste se nenacházet na současnosti jen to, co Vám bere, ale objevujte možnosti, příležitosti /například čas ke čtení, studiu, přemýšlení, "rovnání si " dosud prožitého,../ A hlavně- nevnímejte svou současnost jako něco definitivního- je to jen kousek cesty, střípek v mozaice celého života.

MUDr. Barbora Heřmanská
MUDr. Barbora Heřmanská

Specializace: Praktické lékařství
Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé

 
Líbí se vám odpověď?
+4 Ano Ne
 
 
Diskuze čtenářů Přidejte komentář jako první

Vstoupit do diskuze

 
 
 
 
 
Naposledy prohlédnuté hodnocení
Naposledy přečtené dotazy
 
Naposledy čtené: