Historie nemocného srdce
Ateroskleróza a s ní spojená onemocnění srdce a cév se někdy označují jako „nemoc 20. století“. Netrápí ale jen naši moderní civilizaci. Angina pectoris nebo infarkt myokardu mají svoji zajímavou historii, na které se podíleli velikáni medicíny.
Stará známá
Archeologické výzkumy dokazují, že choroby srdce a cév provází lidstvo už dlouhá tisíciletí. Známky kornatění tepen lze pozorovat i na mumiích staroegyptských faraonů.Změn na cévách postižených aterosklerózou si všímal už italský renesanční génius Leonardo da Vinci. V roce 1761 popsal italský lékař Giovanni Battista Morgagni ve svém stěžejním díle „O sídlech a příčinách nemocí“ zvápenatění věnčitých tepen na srdci. Podrobnějšího studia se však onemocnění dočkalo až v 19. století.
Není angína jako angína
Termín „angina pectoris“, který volně přeložen znamená „svírání na hrudi“, dal medicíně anglický lékař William Heberden. Poprvé jej použil při své přednášce o srdečních chorobách již v roce 1768. Změny elektrické aktivity srdce vznikající při angině pectoris a srdečních záchvatech popsal anglický lékař George Bousfield v roce 1918.Počátkem 30. let 20. století porovnávali Američané Charles Wolferth a Francis Wood změny vývoje EKG křivky při cvičení u zdravých lidí se změnami u lidí se srdečním onemocněním. Publikovali svoji práci o tom, jak může svalové cvičení vyvolat záchvat anginy pectoris.
Z rarity rutinou
Infarkt byl ještě na počátku 20. století vzácnou záležitostí. Každý případ považovali lékaři skoro za raritu. Situace se postupně měnila. V roce 1912 popsal americký lékař James Herrick následky uzávěru tepen vyživujících srdce. Kromě náhlé smrti a anginy pectoris tehdy poprvé zmínil i příznaky srdečního infarktu. O několik let později popsal Američan Harold Pardee charakteristický EKG záznam provázející akutní infarkt.Infarkt myokardu se krátce po 2. světové válce stal nejčastější příčinou smrti dospělých pacientů. Začal vzrůstat zájem o onemocnění a jeho příčiny. V roce 1960 byly publikovány výsledky tzv. Framinghamské studie. Ta pojmenovala hlavní rizikové faktory pro vznik onemocnění srdečních věnčitých (koronárních) tepen. Určitou reklamu bádání přinesl a zájem veřejnosti upoutal fakt, že srdeční infarkt postihl v polovině 50. let i tehdejšího amerického prezidenta Eisenhowera.
(raf)
