Proč jsou pacienti s RS ohroženější?
Důvodem zvýšeného rizika vzniku žilní trombózy u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) je především omezená pohyblivost (imobilita) a zvýšená pohotovost ke srážení krve v důsledku léčby.
Zahraniční statistiky uvádějí, že 30 % pacientů s RS potřebuje alespoň nějakou formu dopomoci při chůzi. Dalších 15 % je během deseti let odkázáno na invalidní vozík. Obtížná pohyblivost se ukazuje právě jako jeden z nejvýznamnějších faktorů přispívajících k rozvoji trombózy. Další riziko je pravděpodobně spojeno s nežádoucími účinky léčby kortikosteroidy. Roli hrají zřejmě také faktory na úrovni imunitního systému. Průzkumy totiž ukazují, že v těle pacientů s roztroušenou sklerózou jsou produkovány zánětlivé složky a látky podporující srážení krve.
Podle jedné z větších studií, provedené v Dánsku, onemocnělo hlubokou žilní trombózou do jednoho roku od stanovení diagnózy roztroušené sklerózy 0,2 % sledovaných pacientů. Roztroušená skleróza tak byla vyhodnocena jako faktor zvyšující riziko trombózy. V absolutním měřítku však bylo riziko vyhodnoceno jako nízké.
Co s tím?
Pacienti s roztroušenou sklerózou jsou nezávisle na své nemoci vystaveni faktorům nezdravého životního stylu, které jsou pro vznik žilní trombózy rizikové. Lze je však ovlivnit. V rámci prevence se proto doporučuje zejména:
-
Nekouřit.
-
Mít pravidelnou přiměřenou fyzickou aktivitu.
-
Omezit dlouhé cestování, popřípadě dělat pravidelné zastávky a cvičit.
-
Mít dostatečný příjem tekutin.
-
Udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost.
Vzhledem k tomu, že pacienti s roztroušenou sklerózou jsou k rozvoji trombózy více náchylní, může lékař v rizikových situacích doporučit preventivní podávání takzvaných nízkomolekulárních heparinů. Ty sníží riziko vzniku sraženiny. Za takové situace se považují především úrazy, operační výkony, nutnost sádrové fixace či jiné formy omezení hybnosti a dlouhé cestování. Jako součást prevence lze také zvolit nošení kompresních punčoch.
S trombózou do nemocnice
Podezření na akutní žilní trombózu vždy vyžaduje okamžitou diagnostiku a zahájení léčby. Především z důvodu prevence plicní embolie, která může být život ohrožující komplikací. Většina nemocných s trombózou je léčena prostřednictvím antikoagulancií, tedy látek blokujících srážení krve. Nejběžněji se dnes využívají podkožní injekce (nízkomolekulární hepariny) a tablety (nejčastěji warfarin či takzvaná novodobá antikoagulancia). Zahájení léčby hluboké žilní trombózy se v některých situacích provádí i za hospitalizace − v závislosti na celkovém stavu pacienta a rozsahu a lokalizaci sraženiny. Chirurgická léčba či jiné invazivní metody rozpuštění sraženiny se využívají méně často.
(tich)
Více o roztroušené skleróze se dozvíte na webu www.ereska-aktivne.cz. Poradnu lékaře naleznete ZDE.
Zdroje:
Thrombotic Processes in Multiple Sclerosis as Manifestation of Innate Immune Activation
Multiple Sclerosis and Risk of Venous Thromboembolism: A Population-Based Cohort Study
Venous Thromboembolism and Multiple Sclerosis
Zilni tromboza doporuceni (PDF)
