Svět v pohybu: Nenastal čas přehodnotit očkovací kalendář?
Tato otázka se vynořuje sice opatrně, ale stále častěji. Obavy o zdraví našich dětí rostou spolu s čím dál zjevnějším faktem, že uprchlická krize rozhodně nejeví sebemenší známky uklidnění. A tak se i nadále budou mezi sebou mísit různá etnika a kromě jiného si pravděpodobně budou předávat i to, z čeho lze mít asi největší obavy – totiž nemoci.
Stěhování národů nabírá na obrátkách. Masy lidí se přelévají z jedné země do druhé, shlukují se a tísní v obrovském množství na rozličných místech za různých hygienických podmínek. Teplo pozvolna střídají nevlídné a chladné dny, které celkově situaci ještě zhoršují. Typicky podzimní a zimní nemoci jen čekají na svoji příležitost. A nejen ty. Kdesi hlouběji pod hladinou tohoto kypícího lidského kotle mohou být skryté vážnější zdravotní hrozby týkající se nejen dospělých, ale i dětí.
Přidat očkování, nebo ne?
Nechme nyní stranou stále aktuální téma české kotliny ohledně vedlejších účinků dětského očkování i snahy části rodičů moci o povinné vakcinaci spolurozhodovat. Závažnější se dnes jeví úvaha nad dostatečností státem daných i doporučovaných očkování. Protože ať už se na tuto formu prevence díváme jakkoli, je jasným faktem, že je účinná. Díky proočkovanosti světové, tedy i naší populace drží odborníci některé opravdu hrůzu nahánějící choroby na uzdě. Jenže bude dnešní seznam vakcinací určených českým dětem vzhledem k současné situaci stačit?
Potřást rukou nevadí
Nemocí, o které se v souvislosti s migrací mluví nejčastěji, je tuberkulóza. Povinné očkování proti této chorobě bylo u nás zrušeno roku 2010. V současné době se provádí pravidelná vakcinace pouze u rizikových dětí, tedy těch, kde se TBC vyskytuje v rodině nebo v zemi, odkud rodina pochází. Očkují se takto asi 3 % všech narozených dětí. Z obecného pohledu TBC nejvíce ohrožuje jedince se sníženou nebo nerozvinutou imunitou tzv. buněčného typu, což jsou právě děti do dvou let a staří lidé. Tato infekční choroba se přenáší nejčastěji vdechováním kapének, které vylučují nakažení při kašlání, kýchání nebo i mluvení. Musí jít ovšem o dlouhodobý a těsný kontakt, krátkodobým stykem se tuberkulóza nepřenese.
Na hraně
Neměla by se tedy vakcína proti tuberkulóze vrátit zpět do kolonky povinných očkování a umí opravdu zabránit nákaze, nebo jen mírní příznaky nemoci? Odborníci se shodují: toto očkování přispívá ke snížení vzniku závažných forem TBC u dětí. Nemá však vliv na případnou epidemii choroby v populaci a před vznikem nemoci nechrání. Onemocnět mohou očkovaní i neočkovaní. Ale budou-li stávající kontroly běženců u nás probíhat důkladně a tak, jak jsou nastavené, epidemie této nemoci u nás podle lékařů nehrozí.
Strach o játra
Další skupinou nemocí, které vzbuzují obavy, jsou různé typy žloutenek. Především pak hepatitida A a E. Proti B jsou děti očkovány povinně, A spadá do kolonky doporučené. Přenáší se potravinami nebo vodou, které jsou znečištěné fekáliemi. Šířena může být též nedostatečnou osobní hygienou. Časovaná bomba? Mezi českou populací se samozřejmě nemocní žloutenkou typu A vyskytují, masivnější epidemie proběhla roku 2008. Spousta rodičů již své potomky očkovat nechala, ovšem ne všichni. Ochrana přitom může být dlouhodobá až doživotní. Vzhledem ke způsobu předávání nákazy by možná stálo za to, v dnešní době zařadit toto očkování mezi povinné, tudíž hrazené státem a dostupné všem.
S meningokokem lze souboj i prohrát
Meningokokové infekce se vyskytují celosvětově. Existuje několik typů, u nás jsou to ty nerozšířenější, tedy B a C. K přenosu dochází vzduchem kapénkovou nákazou. Jde o vážnou chorobu, jejíž průběh může být někdy extrémně rychlý a tím velice nebezpečný. Onemocnět může člověk v jakémkoliv věku, i když u dvou skupin populace to bývá častější – jde jednak o malé děti ve věku 3–5 let, ale více o mladé lidi mezi 15 a 20 lety. Meningokok se nejsnáze šíří při pobytu ve velkém kolektivu, nejlépe v uzavřených prostorách. Vakcíny mají lékaři proti meningokoku A a C. Proti typu B očkovací látka zatím neexistuje. Strach z velké celoplošné epidemie v tomto případě není namístě. Je třeba si ale uvědomit, že jde o nemoc těžkou, která občas končí vážnými následky nebo i smrtí, a pokud jí lze zabránit – proč to neudělat?
Zdravotních hrozeb souvisejících s utečeneckou krizí je samozřejmě víc. Ovšem ve výše jmenovaných případech jde primárně o zdraví našich dětí. Odborníci musí dobře a včas posoudit, co a v jaké míře hrozí a jak populaci ochránit. Očkování je jistým řešením – a pokud by náhodou v budoucnu přibylo pár těch povinných, bylo by asi rozumnější vzít to jako „mimořádku“ než jako další represi shora.
Helena Novotná
Názor
MUDr. David Komárek
pediatrická ordinace Ždírec nad Doubravou
Rizika epidemií, která plynou z nízké proočkovanosti, se obvykle objevují, zvýší-li se podíl neočkovaných dětí na 5–10 %. Zvykli jsme si na to, že na dětské infekční nemoci se neumírá, ale to je klamný pocit bezpečí. Příkladem může být epidemie spalniček v Německu, která vznikla v rizikové uzavřené lokalitě, ale velmi rychle se rozšířila mezi běžnou populaci. Některá tato onemocnění nehrozí úmrtím dítěte, ale spíše svými důsledky pro okolí (zarděnky pro těhotné ženy) či pro samotného pacienta v dlouhodobém horizontu (např. příušnice ovlivňující plodnost mužů). Vzhledem ke zvýšené migraci je třeba udržet vysokou proočkovanost – i proti infekční dětské mozkové obrně, protože jsou opakovaně hlášené případy výskytu tohoto onemocnění u východních sousedů z Polska, Slovenska nebo Maďarska. Podle mého názoru měla a stále ještě má Česká republika jeden z nejlepších očkovacích kalendářů v Evropě i na světě. Hlavním problémem je však absence vakcinace proti tuberkulóze. Povinné očkování se zajišťovalo dánskou vakcínou v novorozeneckém věku s následnou kontrolou obranyschopnosti a případným přeočkováním ve 2 a pak v 10 letech. Na základě medicínských poznatků se některé odborné společnosti snažily vynechat dávku v novorozeneckém období a přesunout ji na pozdější dobu (mezi 1. a 2. rok života). Státní administrativa zareagovala úplným zrušením tohoto očkování. Mnoho rodičů tak volilo formu dobrovolného očkování. Následně však došlo ke zrušení registrace dánské vakcíny, která je vysoce efektivní a velmi bezpečná, a tím i k její nedostupnosti. Po řadě měsíců je nyní k dispozici v Polsku vyráběná BCG vakcína z brazilského kmene, jejíž bezpečnostní profil však není zcela jednoznačný. Vzhledem k tomu, že výrobní kapacity očkovacích látek jsou omezené, považuji za nejdůležitější, aby se podařilo udržet stávající očkovací kalendář, a byl bych velmi rád, kdyby došlo k opětovné vakcinaci proti tuberkulóze (v pozdějším kojeneckém, resp. ještě lépe batolecím věku) vakcínou s optimálním bezpečnostním profilem.
