Je to bulimie?
Dobrý den,
chtěla bych Vám popsat svoji situaci, která je v této chvíli už celkem vážná, přesto pořád nevím, zda se jedná o bulimii jako takovou. Je mi třicet let, jsem maminkou tříletého syna. Už docela dlouho dobu žiju ale v nešťastném vztahu a moje psychika už to přestala natolik zvládat, že jsem začala zvracet Po kazde hadce, pokazdy, kdyz jsem se citila nestastna, pokazdy, kdyz jsem citila nejistoty… ulevilo se mi. A mohla jsem znovu dychat nez prisla dalsi hadka… nekdy si rikam, ze ziju diky bulimmii, protoze jsem schopna se diky ni vyrovnat s zivotni situaci. Paradox ze. Ono to chvilku pomahalo, vyrovnala jsem se v tu chvili s necim, co me nicilo jinak. Jenze pozdeji prisly neskutecne deprese, s ubyvajicimi kily jsem zacala ztracet mnohem vic… nejen ze telo zacalo kolabovat, ale citim, ze ztracim pratele, duveru, chci samotu, ale zaroven v ni nedokazu zit… a nikomu nevysvetlite, ze se neprejidate proto abyste zvraceli, ale ze diky zvraceni se vam ulevi jinak… psychicky… ze zacatku to byla i jakasi kompenzace toho, co mi ve vztahu chybelo. Kdyz jsem zvracela, meli o me starost jini... tu starost a pozornost, ktera mi chybi ve vztahu. Jenze cim vic vam zacinaji rikat ses nemocna, tim vic se tak zacinam citit a asi i chovat. Kdyz prijdu do te spolecnosti (tanecni kurz a predevsim trener, ktery se mi snazi domlouvat, bezuspesne) citim se jinak. Pritom pro maleho funguji, ale v jejich ocich musim vypadat jako ta, ktera je nezodpovedna a ani kvuli malemu v tom nedokazu prestat. O to vic mi to ale ublizuje. Ale pravdou je, ze ted opravdu nevim, zda jsem nemocna nebo ne. V tuhle chvili si uz ani nedokazu predstavit ze bych pribrala, pritom jsem tohle nikdy neresila. Ale bojim se, ze bych ztratila tu "pozornost"? Jsem opravdu nemocná? (merim 162cm a vazim 46kg)
Děkuji za Vaši odpověď a čas
s pozdravem
Petra Z.
Milá Petro a maminko, situaci, kterou mi popisujete je vážná. Tím Vás nechci strašit, ale dos...
