Psychické problémy
Dobrý den, chtěla bych znát váš názor, jestli mám vyhledat odborníka, psychologa nebo psychiatra? Nebo si mohu pomoci i sama? Začnu asi od začátku kdy se moje problémy objevily. Asi před 5 lety jsem začala úmyslně hubnout, byla to nejspíš reakce na to, že se se mnou rozešel kluk, zároveň jsem se i přestala bavit s mojí velmi dobrou kamarádkou, teda spíše ona se mnou. Nějak jsem si to všechno vztáhla na sebe, že je to moje chyba, uzavřela jsem se a chtěla jsem ostatním dokázat, o co přišli, proto jsem se chtěla vypadat atraktivněji. Ale po nějaké době jsem se začala záchvatovitě přejídat. Přestala jsem si věřit, objevily se výčitky, deprese, úzkosti, atd.. Myslím, že se u mě postupně rozvíjela i sociální fobie. Bála jsem se lidí, že se před nimi ztrapním, že mě odsoudí. Nejhůře se to projevovalo, když jsem měla mluvit před větší skupinou lidí, prezentace. Vždycky se mi hrozně rozbušilo srdce, špatně se mi dýchalo, začala jsem se třást. Dřív jsem takové problémy nemívala. Po pár neúspěších, jsem se toho pochopitelně bála už dopředu a vznikl začarovaný kruh - který trvá dodnes... Přejídání jsem se zázrakem po dvou letech nějak zbavila sama. Už mi z toho bylo opravdu fyzicky špatně a měla jsem strach o svoje zdraví. S tím se začala uzdravovat i psychika, nejhorší stavy se postupně vytratily... Teď studuji vysokou školu, poměrně dost náročnou. Občas mívám bolesti hlavy, nespavost, někdy přichází i smutek, pocity osamění, únava. Jindy zase letargie. Ale tato období se střídají i s tím, kdy mi je naopak docela fajn. Takže nevím, jestli jsou to pořád ty samé obtíže, nebo už je to vcelku normální stav. Popravdě jsem si na to za ta léta docela zvykla, z dlouhodobého hlediska se však musím přiznat, že se necítím šťastná. Pořád málo věřím lidem i sobě, někdy mám i strach, mám problém se uvolnit, ale většinou to zase přejde. No co mě však trápí je ta tréma, která nezmizela. Kvůli škole, musím občas něco prezentovat a to mi nahání hrůzu už dopředu. Když se to dozvím, že mě něco takového čeká, nemůžu na to přestat myslet, přemýšlím jak se tomu vyhnout. Bojím se už dopředu, vidím katastrofické scénáře... pár dní předtím skoro nespím. A v tu chvíli se dostaví zase nepříjemné pocity jako bušení srdce, křeč, třes... Většinou to dokážu nějak odříkat, ale je to hrozně nepříjemné. Cítím stud. A pak o tom dlouho přemýšlím, i když už to mám za sebou... Nevím jestli je nějaká šance, aby se to samo postupně zlepšilo, abych zase pociťovala nějakou únosnou míru trémy. Možná jsem jen k sobě příliš kritická, mám sklony k perfekcionismu... Každopádně se snažím o zdravou životosprávu, užívám hořčík. Nějaké bylinky na uklidnění - meduňka, kozlík. A doufám, že bude líp. Děkuji za jakoukoliv radu.
Dobrý den Andreo, je moc dobře, že jste napsala. Myslím, že by bylo pro Vás fajn, když byste ...
