Rozchod s manželem
Dobrý den, potřebovala bych radu jak dál a co dělat. Byla jsem s manželem 19 let, máme spolu 13,5 letého syna. Tento rok se u mě projevily deprese a manžel to nebyl nějak schopný pochopit, říkal mi, že to na něj hraji. Tyto stavy ho dovedly k nevěře, já se to dozvěděla a byla jsem z toho opravdu hotová. Manžel se o tom nechtěl bavit a mě přišlo, že mlží, že se s dotyčnou stýká dál. Odpověděl, že ne. Já mu to pochopitelně jako ženská (která ho má opravdu a moc ráda) dala sežrat, byly výčitky vůči němu. On tuto svou chybu neuznal, řekl, že za to můžu já. Ani se mi neomluvil. Nebyla jsem to schopná pochopit, bolí to dost. Asi tak měsíc jsme s ním mluvila nemluvila, on toto špatně snášel, takže za vždy ozval a znova jsem se pohádali. Před nevěrou jsme začali procházet manželskou krizí, syn začal odrůstat a on odcházel více na své zájmy a já byla sama. Pak jsem se vzbouřila k tomu deprese a odrůstající syn. Řekli jsme si, že uděláme tlustou čáru, já to dvakrát porušila, jelikož ta nedůvěra byla. Léky na deprese beru již půl roku a on o tom ví. Můj stav se začal zlepšovat a koncem léta jsem řekla konec, nehádám se, bylo co bylo, mám Tě ráda a tak jdeme dál. Manžel mi to taky řekl i s tím, že to spolu zvládneme. Skutečně jsme se nehádali i když to v nás vřelo (asi to chtělo čas), snažili jsme se. Manžel zapomněl na naše výročí a celý vystresovaný, že bude z mé strany zle (stalo se mu několikrát, že zapomněl a dokonce i na můj svátek, byla jsem z toho vždy dost zklamaná), já mu řekla, aby to hodil za hlavu, že se to stane. Bohužel on od té doby byl nervní, pořád nadával...došlo to tak daleko, že chtěl abych odešla. Bušil se do prsou a říkal, že už dál nechce, že má konečně jasno jak jeho život půjde dál. Odstěhovala jsem se během týdne i se synem. Manžela vídám každý den. Strašně mě to bolí. Mám ho opravdu ráda a i proto, že já svou rodinu nemám, měla jsem jen jeho. Chodí k nám domu za synem, je to pro mě hodně bolavý vidět ho. Několikrát mi řekl, že už dál nechce, vyčítal mi, že lituje, že mě poznal, že mě proklíná. Já ho i po tomto mám pořád hluboce ráda. Chce se rozvádět. Nikoho nemá, prý chce jen klid. Dostal se do stavu, že je sám, nemá prý stresy ale klid v sobě ne. Neví proč, prý hledá. Manželovi je 35 let. Já byla jeho první a on můj také. Nevím jak ho mám z hlavy vymazat, jak se zbavit té závislosti smutku a touhy ho mít zpět. Zkusit to ještě. Prosím moc o radu. Mám pocit, že se utrápím, že to nezvládám. Ignorovat ho neumím, to se mu nelíbí, zakazovat chodit mu k nám nechci kvůli synovi, mají moc hezký vztah. Nevím opravdu jak dál. Děkuji moc za nějakou pomocnou radu.
Lenka
Vážená, milá a nešťastná Lenko,
v takhle zamotané situaci je nejlepší obrátit se co nejd...
