Úzkost, deprese
Dobrý den,
již 4 roky se potýkám s úzkostnou poruchou, kterou se mi však daří díky lékům držet celkem dobře pod kontrolou, takže už nemívám panické ataky jako zprvu. Všímám si však na sobě, že jsem stále víc a víc "mimo". Přijde mi, jako bych žila v jakési bublině téměř bez emocí. Nedokážu se z ničeho radovat, těšit se, smát se, vlastně ani brečet. Začal mi být velmi cizí fyzický kontakt, především intimní. Jsem 3 roky šťastně vdaná a máme s manželem 9 měsíční dceru. Objektivně vím, že bych měla být šťastná, protože není žádný relevantní důvod, proč bych se neměla radovat ze života, jenže já prostě nevím jak. Stále se něčeho obávám - že se něco stane dceři, manželovi, mně, v hlavě se mi odehrávají v podstatě neustále špatné myšlenky. Nedokážu to moc korigovat, prostě si to žije vlastním životem a mám pocit, že mě tyhle myšlenky zabíjejí pomalu zevnitř. Často se mi zdá, že jsem jen dutá skořápka, která jen tak nějak přežívá a krčí se v koutě v obavách, co všechno se může stát. Taky jsem začala pozorovat, že si nejsem schopna skoro nic zapamatovat, dělá mi hrozné problémy se soustředit, a to především, když se s někým bavím, prostě jakoby vše, co se kolem mě odehrává, bylo za nějakou clonou a nemohlo to ke mně proniknout úplně. Taky na sobě již pozoruji fyzické dopady toho neustálého stresu a strachu - bolí mě téměř celé tělo, hlavně záda, kyčle, kolena, poslední dobou mně stále tak nějak trnou lýtka a mám nohy v takové lehké permanentní křeči. Neumím se prostě vůbec uvolnit, dřív mi pomáhal autogenní trénink, jenže ten už mi nejde, protože se nedokážu soustředit.
Máte nějakou radu, co by mi mohlo pomoci? Jakého odborníka vyhledat, jak sama se sebou pracovat, jak zahrnout do toho svoje okolí, abych jim pomohla pochopit, jak se cítím? Jak se mám naučit cítit emoce a fungovat tak, jak moje tělo chce, ale já se tomu ze strachu bráním?
Moc děkuju,
Hezký den Kateřino, díky za dotaz. Je moc dobře, že jste napsala k nám do poradny, jelikož V...
