Závislost na bývalém příteli, vydírání, agrese
Dobrý den, paní doktorko. Předem se omlouvám za tak dlouhý dotaz, ale potřebuji to popsat do detailů, abyste mi mohla sdělit jaký mám problém. Je to chování, které si uvědomuji, ale neumím s tím nic dělat a změnit ho k lepšímu. Jsem velmi závislá a extrémně žárlivá na svého bývalého přítele, kterého velmi miluji. Strávili jsme spolu 3 náročné roky, během nichž jsme se několikrát rozešli- vždy kvůli mému chování. Po pár týdnech a po mých výlevech vzteku, smutku a všeho, co s tím souvisí jsme se k sobě vždy vrátili, protože jsme se nikdy nepřestali milovat. Momentálně spolu nejsme měsíc. Prvních pár dnů jsem ho vydírala, občas jsem vyhrožovala sebevraždou (i když bych to nikdy neudělala) a vyčítala jsem mu, jak moc mi ublížil. Do detailů jsem mu popisovala jak se cítím a házela jsem na něj všechnu vinu. Vím, že mu těmi slovy moc ubližuji a to rozhodně nechci! Po svých výlevech vzteku si vždycky uvědomím, že to byla hloupost a omlouvám se mu a cítím se pak ještě několikanásobně hůř. Místo toho, abych se z toho poučila, tak jsem schopná to udělat hned další den znovu! Bohužel jsem přišla na to, že mi dělá dobře, když je na tom psychicky hůře než já. Další týden byl klidný a nekomunikovali jsme, ale po 14. dnech jsem se začali vídat, spát spolu a každý den si psát. Řekl mi, že mě má pořád moc rád, ale že se vrátit nemůže, protože se bojí mého chování a ví, že se to nezmění. Moje závislost na něm se čím dál více zvyšuje a čím větší u něj vidím zájem o jiné holky, tím hůře na tom se svým chováním jsem. Představa, že si najde jinou je pro mě nepředstavitelná a mám pocit, že se zhroutím, kdyby k tomu došlo. Jsem schopná udělat cokoli proto, abych mu to nějak překazila a dělám věci, za které se stydím a kterých opravdu moc lituji! Dělat je v žádném případě nechci, ale neumím se ovládat a pokaždé si to uvědomím až poté, kdy není cesta zpátky. Nedávno jsme spolu trávili noc. Bylo to skvělé, celý večer jsme si krásně povídali a sex byl jeden z nejlepších za celou dobu co se známe. Když usnul, vzala jsem mu telefon a přepsala jsem si číslo na slečnu, se kterou si dopisuje a napsala jsem jí, že ho miluji a že se mnou stále něco má. Doufala jsem, že jí to odradí a samozřejmě si uvědomuji, že je hrozné, co dělám, ale když mi o něco jde, musím bojovat! Nikdy jsem si nedokázala představit, že něco takového udělám, je mi z toho zle! Kdykoli je příležitost, tak jsem s ním, pořád mu píšu nebo volám - zprvu jsem v pohodě a jsem milá, ale když třeba déle neodepisuje, nebo mi nezvedne telefon, začnu zase dělat neskutečné scény s výhružkami. Mám potřebu ho pořád hlídat, vědět všechno o něm, o jeho plánech, jeho činnostech a když nedejbože zjistím, že je s nějakou holkou, začnou z mé strany záplavy zpráv a telefonátů - na které samozřejmě nereaguje a pak z toho jsem ještě více nepříčetná... Vím více než dobře, že je to ŠPATNĚ a že to je také jedna z věcí, kvůli které se se mnou rozešel. Pokaždé si řeknu, že se budu chovat přesně tak, jak chce aby se chovala jeho vysněná holka, ale stačí málo k tomu, abych vybouchla a udělala opět tu samou scénu, která ho samozřejmě zase odradí. Čím déle spolu nejsme, tím větší mám potřebu upoutat na sebe pozornost a vyvolat zájem a tím více ho chci vidět. Včera večer jsem šla po brigádě do klubu, kde byl i on a poté jsem s ním šla kousek domů a řekla jsem si, že v žádném případě nebudu dělat nic rozporuplného - jen si chvíli popovídáme a půjdu domů. Bohužel jsem se OPĚT neudržela. Začala jsem z něj tahat informace o té slečně se kterou si píše a nakonec to skončilo hádkou a dopadlo to tak, že jsem mu dala facku (poprvé v životě a také doufám, že naposled, ale vždy jsem byla agresivní a výbušná). On si nenechá nic líbit a uhodil mě také. Mám nízký práh bolesti, tak jsem se z toho složila na zem a on mě chtěl odtáhnout domů - jenže byl v tu chvíli úplně bezcitný, ze země mě začal zvedat za krk, takže mě škrtil a jak jsem se bránila a nechtěla jsem se nechat odtáhnout, tak mě ještě uhodil do hlavy a ho hrudníku... Vím, že nebýt mého chování, NIKDY se to nestane. Bývalý byl vždy mírně agresivní a hádavý, ale sám od sebe by mě nikdy neuhodil! Po této hádce jsem se na tvrdo rozhodla, že se mnou není něco v pořádku a že bych se měla jít léčit. Sám bývalý mi občas říkal, že jsem psychopat. Jsem sobecká a vždy jsem byla, chtěla bych ho jen pro sebe, ale ze všeho nejvíc bych chtěla být normální holka, která se umí ovládat a která zdravě miluje svého přítele bez vydírání, hysterie a tak dále.. Tohle ničí nejen mě, ale i jeho.
Ráda bych zašla k nějakému odborníkovi, ale jsem studentka a 500 Kč za sezení si opravdu dovolit nemůžu. Dá se sehnat odborník přes pojišťovnu?Jak to udělám? Jsem dospělá, rodiče o mém chování neví - neřeším to s nimi. Jediné, co před nimi neskryji je velmi výbušná a cholerická povaha a výkyvy nálad. Z celého srdce bych si přála, abych to změnila a vynahradila mu ty 3 příšerné roky, které se mnou strávil. Moc ho obdivuji, že mu za to ještě stojím a o to víc bych se chtěla změnit. I přes to všechno se ke mě chová celkem mile a když potřebuji, tak většinou přijde. Moc Vás prosím, poraďte mi, jak to změním. Je to úžasný chlap (samozřejmě má i své mínusy), ale umím si s ním představit společný život a rodinu, jenže s tímto chováním to nepůjde. Udělal toho pro mě nejvíc ze všech lidí co znám a je to ten poslední člověk, kterého bych chtěla ztratit. Děkuji!
Dobrý den Kateřino,
chování, které popisujete, je nad míru snesitelnosti, jak pro Vás, tak p...
