Chemoterapie už nemusí být strašákem

Onkologická onemocnění lze v současné době léčit mnoha různými metodami. Známe chemoterapii, radioterapii, chirurgii, protonovou léčbu, biologika, genovou terapii. Která z těchto metod nyní zaznamenává největší rozvoj?  

Chemoterapie, hormonální léčba a radioterapie (léčba fotony) mají v algoritmu léčby nádorových onemocnění již své stálé místo. Vzhledem k dlouhodobému používání jsou jejich nežádoucí účinky i přínosy dobře známé. Léčba protony se v současné době indikuje (má odůvodněné použití) pouze ve výjimečných situacích – musí se jednat o speciální lokalizaci nádorového postižení. Vzhledem k vyšší ceně ve srovnání se standardní fotonovou terapií a nedostatku důkazů o její větší bezpečnosti není zatím užívána plošně.
Největší rozvoj za posledních 10 let zaznamenala léčba biologická nebo jinak řečeno cílená. To proto, že je zacílena na určité molekulární struktury nádoru. V kombinaci s léčbou hormonální nebo cytostatickou (chemoterapeutickou) dosahuje výrazně vyšší účinnosti, a to při pouze mírně vyšším procentu nežádoucích účinků. U některých solidních nádorů (zhoubné nádory viditelné okem, zobrazovacími metodami nebo hmatné – například nádor ledviny nebo plic) je často užívána samostatně. Je to hlavně z důvodu nízké účinnosti samotných chemoterapeutická. Je však potřeba říct, že i některá cílená léčba může mít vážné nežádoucí účinky, stejně jako chemoterapie. Zcela nový způsob řešení solidních nádorů pak představuje imunoterapie. Jedná se o léčbu, která je schopna změnit reakci imunitního systému pacienta tak, že se imunitní systém nasměruje proti samotným nádorovým buňkám. Imunoterapie zcela změnila prognózu některých solidních nádorů, jako je třeba maligní melanom (kožní nádor), u kterého nebyla dosud žádná jiná léčba účinná. Má ale samozřejmě i stinné stránky, ke kterým patří hlavně rozvoj autoimunitních onemocnění.

Chemoterapie mezi jinými léčebnými metodami

V čem jsou, ve srovnání s ostatními metodami, přednosti a také zápory chemoterapie?

Chemoterapie je léčba, která účinkuje hlavně u rychle se dělících nádorových buněk. Při řešení některých nádorů má nezastupitelnou roli. Patří mezi ně například nádory varlat, kde její použití vede k vysokému procentu vyléčených pacientů, a to i těch, u kterých je nemoc v pokročilém stadiu.

Jaké jsou důvody toho, že u lidí stále přetrvávají v souvislosti s chemoterapií negativní postoje a dojmy – je to kvůli nežádoucím účinkům, nízké či nejisté účinnosti, nebo zde hrají roli ještě jiné vlivy? 

Myslím, že hlavním důvodem je obava z nežádoucích účinků. Chemoterapii si pacienti často spojují s vypadáváním vlasů, zvracením a dalšími podobnými nepříjemnostmi. 

Chemoterapie ale prošla během let určitým vývojem…

Za poslední léta se nám do rukou dostalo více nových cílených léků než nových cytostatik. I moderní cytostatika navíc stále provázejí nežádoucí účinky. Co se obrátilo k lepšímu, je hlavně změna léčebné filozofie. Častěji používáme cytostatika v monoterapii, což je léčba jedním lékem. Tím snižujeme riziko nežádoucích účinků (oproti léčbě, kdy se cytostatické léky kombinují). Důležité pak hlavně je, že v současnosti již máme k dispozici mnoho podpůrných léků, které mohou snížit výskyt nežádoucích účinků při chemoterapii.

Lze v budoucnosti čekat u chemoterapie ještě nějaký posun, třeba zvýšení účinnosti či bezpečnosti léků?

Určitě. Již dnes probíhají zkoušky nových cytostatik, která prokazují značné výhody. Jde například o způsob podávání a snížení výskytu nežádoucích účinků. Pro většinu pacientů bude úlevou hlavně změna podávání – kromě injekční aplikace bude chemoterapie dostupná i ve formě tablet.

Jak lze řešit nežádoucí účinky u chemoterapeutik

Jak obecně probíhá léčba pomocí chemoterapie? Kdo ji může předepsat a jak se aplikuje? 

Každé samotné cytostatikum nebo v kombinaci se do klinického použití dostává na základě výsledků klinických studií. V nich se srovnává u určité předem definované skupiny pacientů (s určenou diagnózou a rozsahem onemocnění) dosud standardní léčba s terapií novým cytostatikem. Pokud nový lék prokáže vyšší účinnost nebo lepší toleranci, je regulačním orgánem (u nás SÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv) schválen pro použití v klinické praxi. Schéma (dávka a interval pro užívání) cytostatika zvoleného pro studii se potom stává schématem doporučeným i pro klinickou praxi. Chemoterapii může předepsat pouze onkolog, to znamená lékař s atestací z klinické onkologie s delší praxí v tomto oboru. Cytostatika, která se podávají do žíly nebo ve formě injekcí, se aplikují ve stacionáři onkologického pracoviště. Cytostatickou léčbu včetně hormonální a biologické léčby, která je ve formě tablet, může pacient po předepsání onkologem užívat doma.

Pacienti mnohdy tápou, co je cílem chemoterapie. Má zmenšit nebo zlikvidovat nádor před chirurgickým vynětím, má zabránit jeho růstu či se díky ní minimalizují metastázy? 

Cíle cytostatické léčby jsou různé. Vše záleží na stadiu, tedy na rozsahu nádorového onemocnění. V případě, že je pacient léčen cytostatickou léčbou po chirurgickém odstranění nádoru, je cílem zničení cirkulujících nádorových buněk, které jsou v oběhu, a snížení rizika vzniku metastáz. V případě, že je nádor při léčbě cytostatiky přítomen, může být cílem jeho zmenšení a následně umožnění jeho chirurgického odstranění. V případě, že má pacient metastázy ve více lokalitách, je zpravidla snahou zmenšit nádorové masy a kontrolovat růst nádorových buněk. Můžeme tím pacientovi zmírnit potíže a výrazně prodloužit přežití. Výjimečně lze pacienta i vyléčit (jde třeba o nádory varlat).

Již bylo zmíněno, že se při chemoterapii často vyskytují nežádoucí účinky. Jaké jsou ty nejčastější a kolika procent pacientů se většinou týkají? 

Na tuto otázku nelze jednoduše odpovědět. Máme celou řadu cytostatik s různými nežádoucími účinky s různým procentem výskytu. Každé cytostatikum má popsané v příbalovém letáku nejčastější nežádoucí účinky, které byly pozorovány právě na pacientech v klinické studii, ve které byl lék zkoušen. Každý nežádoucí účinek se vyskytuje s určitou frekvencí (procento pacientů, které ho mělo) a s určitou intenzitou (stupeň závažnosti nežádoucího účinku, škála od 1 do 4).

Jak lze nežádoucí dopady řešit?

Záleží na tom, o jaký problém se jedná. Velmi obávané bývá zvracení. V současné době máme řadu kvalitních léků proti nevolnostem, které mohou minimalizovat riziko výskytu tohoto nežádoucího účinku. Nazývají se antiemetika. Další potíží může být výrazný pokles bílých krvinek, v důsledku čehož má pacient vyšší riziko infekce. I tento nežádoucí účinek lze minimalizovat podáváním speciálních injekcí na podporu tvorby bílých krvinek.

Jsou antiemetika vhodná a dostupná pro každého onkologického pacienta a jak se podávají?

Ano, léky proti zvracení jsou pro všechny onkologicky nemocné. Většinou se podávají ve formě tablet. V případě vyššího rizika tohoto nežádoucího účinku léky mezi sebou kombinujeme a používáme i preparáty, které se podávají ve formě čípků nebo injekcí.

(hno)