Co nás nezlomí, to nás posílí? Psychologie odolnosti říká něco jiného

Každý z nás někdy čelí situaci, která prověří jeho síly. Co nám pomáhá ji zvládnout a jak se naše odolnost v průběhu života proměňuje? A jsou dnešní mladí opravdu méně odolní než starší generace?

Co dělá člověka odolnějším?

Naši odolnost posilují zkušenosti, které v průběhu života nabýváme. Situace, které nejsou úplně snadné, ale nakonec je zvládneme. Taková přiměřeně náročná zkušenost nás může posílit a dát nám důvěru v sebe. Víme, že si poradíme i příště. Důležité je, aby zátěž byla zvládnutelná a měli jsme také možnost opřít se o druhé a zotavit se po náročném období. Dlouhodobé přetížení nebo traumatická zkušenost nás automaticky neposílí.

To potvrzují i výzkumy. Podle nich vykazují lidé s určitou mírou dřívějších nepříznivých zkušeností v průměru lepší psychické fungování než lidé s velmi vysokou zátěží i ti, kteří žádnou takovou zkušenost neuváděli.

Nejde tedy o to, kolik toho vydržíme. Důležité je také to, jak náročné situace zvládáme, jaké máme možnosti a zda máme prostor nabrat nové síly.

Zvládnuté výzvy nám přinášejí pocit sebedůvěry

Odolnost můžeme posilovat každodenním režimem, který zahrnuje pravidelné rutiny podporující disciplínu, přiměřené výzvy rozvíjející nové zkušenosti a dovednosti i relaxační aktivity. Sportovci vědí, že k posílení svalů patří vedle tréninku také regenerace. Podobně můžeme uvažovat o odolnosti. Ležením na gauči ji totiž obvykle nerozvíjíme. Potřebujeme přiměřenou aktivitu i odpočinek ve vhodném poměru. A jaký poměr je ten správný? To je velmi individuální a každý člověk potřebuje něco jiného. Cestou je vnímat své tělo a potřeby. Při nemoci či výrazném vyčerpání má zotavení vždy přednost.

Člověk míní, život mění

Další věcí, kterou je potřeba brát v potaz, je totiž změna. I když máme něco naplánováno, může se to vlivem vnějších okolností změnit. Buďme proto flexibilní a otevření změnám. Jakmile náročné období odezní, můžeme se vrátit k původnímu režimu, případně jej upravit podle nových podmínek. I návrat do režimu bývá velkou výzvou.

Duše mluví řečí těla

Změny přicházejí také v souvislosti se zdravím a stárnutím. To, co jsme zvládali ve dvaceti, může v padesáti letech vypadat jinak. Vnímejte aktuální potřeby svého těla. Stres se totiž může projevovat tělesnými potížemi. Když jste nemocní nebo vyčerpání, dopřejte si potřebný odpočinek. Někdy se cítíme silní, zdraví a odolní, jindy slabší nebo nemocní. Přizpůsobit tomu nároky na sebe sama je součástí péče o sebe.

Nemusíme být na všechno sami

K odolnosti patří také vztahy a možnost říct někomu, že už je toho na nás moc, požádat o pomoc a přijmout ji. Odolnost se navíc v průběhu života mění. To, že někdy potřebujeme více podpory nebo odbornou pomoc, nevypovídá o naší hodnotě ani o nedostatku vůle. Záleží také na tom, jak velké zátěži čelíme a jaké máme možnosti odpočinku, bezpečí a podpory. Přiznat si, že potřebujeme pomoc, a hledat cestu ke změně vyžaduje odvahu.

Jaký je váš recept na regeneraci?

V náročných obdobích potřebujeme umět odpočívat. Regenerace probíhá ve spánku, ale také při příjemných aktivitách, při kterých můžeme od zátěže skutečně odpoutat pozornost. Někomu pomůže procházka, jinému setkání s blízkými, tvoření nebo chvíle klidu.

Výzkum na téměř 40 000 zaměstnancích ukázal, že psychické odpoutání od práce ve volném čase souviselo s menším vyčerpáním, lepším spánkem a vyšší pohodou. Prakticky tedy záleží i na tom, zda po práci dál neřešíme pracovní úkoly a konflikty v hlavě.

Neplatí vždy „když nemůžeš, přidej“

Když už nemůžeme, potřebujeme naslouchat tělu a pořádně si odpočinout, abychom mohli dlouhodobě fungovat. Není cílem se zcela odrovnat nebo vážně onemocnět jen proto, aby byla práce hotová. Cílem je dlouhodobá udržitelnost zdraví. Někdy proto potřebujeme také ubrat povinností, něco odložit, požádat o pomoc nebo se domluvit na jiném rozdělení práce.

Dnešní generace jsou odolné jinak

V poslední době se často diskutuje o tom, zda dnešní mladí lidé zvládají náročné situace hůře než starší generace. Mladí lidé si budují odolnost v jiných podmínkách a vůči jiným nárokům než starší generace. Často jsou vystaveni hodnocení a srovnávání na sociálních sítích prakticky nepřetržitě, 24/7. Někteří navíc vyrůstali s nadměrně pečujícími, takzvanými „vrtulníkovými“ rodiči. Ti jim plánovali téměř každou minutu volného času, vozili je na kroužky, do školy i ze školy a snažili se předejít každému nebezpečí. Tito mladí lidé tak mohli mít méně příležitostí rozhodovat se samostatně a zkoušet, co zvládnou vlastními silami. Jejich zkušenosti jsou tedy jiné a odolnost potřebují rozvíjet v jiných oblastech než generace starší.

Mladí lidé také otevřeněji mluví o odpočinku a hranicích mezi prací a osobním životem. U lidí vychovávaných v duchu hesel „Bez práce nejsou koláče“ nebo „Nestěžovat si, nelelkovat, makat“ může být přijetí odpočinku obtížnější. Netýká se to ale automaticky všech lidí určité generace.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Běžná únava po zátěži by měla při dostatečném odpočinku postupně ustupovat. Pokud však přetrvává několik týdnů bez jasné příčiny, zhoršuje se nebo omezuje běžné fungování, je vhodné obrátit se na praktického lékaře. Dříve vyhledejte pomoc také tehdy, pokud se přidají výrazné úzkosti, skleslost, ztráta zájmu, poruchy spánku nebo další tělesné potíže. Často si říkáme: „To nic není, to zvládnu.“ A tak dlouhodobě fungujeme na úkor vlastních sil. Pokud své potřeby a vyčerpání přehlížíme, může se rozvinout vyhoření nebo jiné psychické či tělesné obtíže.

Vyhoření se může projevovat vyčerpáním, odstupem či cynismem vůči práci a pocitem, že svou práci nezvládáme tak dobře jako dříve. Člověk přitom může dál běžně docházet do práce, i když jeho schopnost pracovat už může být výrazně narušená. Zotavení může vyžadovat delší léčbu, změnu pracovních podmínek nebo pracovní neschopnost. V závažných případech může trvat měsíce i roky. Pro osoby samostatně výdělečně činné může dlouhý výpadek příjmu znamenat i existenční ohrožení.I proto má smysl vyhledat pomoc včas, ještě než své síly zcela vyčerpáme.

Pokud se objeví myšlenky na nutkání si ublížit, je potřeba vyhledat pomoc bez odkladu:

• Linka první psychické pomoci (Cesta z krize): 116 123 (nonstop), ZDARMA (krizová pomoc pro dospělé).
• Linka bezpečí (Sdružení Linky bezpečí): 116 111 (nonstop), ZDARMA (pomoc pro děti, mládež a studující do 26 let). 
• Linka pro rodinu a školu (Cesta z krize): 116 000 (nonstop), ZDARMA (pomoc dospělým ohledně dětí – pro rodiče, příbuzné, učitele, vychovatele). 
• Při bezprostředním ohrožení života volejte 155 nebo 112.