Rakovina vaječníku není častá, často se ale na ni přijde až „za pět dvanáct“

Pokud mluvíme o rakovině vaječníku – při jakých zdravotních obtížích by žena měla zbystřit, zda není v něco v nepořádku?

Při jakýchkoliv divných pocitech v oblasti břicha nebo pánve – při nadýmání, jakékoliv poruše trávení, netoleranci nějakého typu stravy, změně kvality stolice, zvětšování objemu břicha, bolestech břicha – vždy by žena měla navštívit svého gynekologa a v rámci vyšetření by jí měl být proveden i ultrazvuk, a to jak přes břicho, tak přes pochvu.

Jak častá je rakovina vaječníku, jak se diagnostikuje a kdo ji diagnostikuje?

Rakovina vaječníku není častým onemocněním, onemocní jí necelá 2 % žen v České republice, tak se na ni také v diagnostickém procesu moc nemyslí. Proto je často diagnostikovaná třeba gastroenterologem nebo lékařem jiné specializace, který si všimne, že kromě jiných potíží má žena také tekutinu v břiše, která s ní bývá často spojena.

Co znamená, když se mluví o „genetické dispozici ke vzniku rakoviny vaječníku“?

Genetická dispozice znamená, že jsme od jednoho z rodičů zdědili nějaký defektní gen. A pokud ho máme, tak máme mnohem vyšší riziko, že onemocníme nějakým zhoubným nádorem – v případě genu BRCA 1 a BRCA 2 je to především rakovinou prsu a vaječníku. Nejedná se o pravděpodobnost 100 procent, ale riziko onemocnění je velmi vysoké – pro rakovinu prsu je celoživotně až 87 %, pro rakovinu vaječníku až 60 %.

Ve srovnání se ženami, které dědičnou dispozici – tedy mutaci v genech BRCA1 a BRCA2 – nemají, jaká je pravděpodobnost onemocnění rakovinou prsu nebo vaječníku?

Ten, kdo nemá tuto dědičnou dispozici, má riziko, že v České republice onemocní rakovinou prsu, asi 9 %, ten, kdo ji má, má riziko téměř 90 %. Bez genetické dispozice je riziko, že onemocníte rakovinou vaječníku, 1,7 %, s mutací v genech BRCA 1 a BRCA 2, existuje riziko 40–60 %.

Jak probíhá testování dědičné dispozice k nádorům prsu nebo vaječníku? Jak se na takové vyšetření lze dostat a kde se provádí?

Na genetické vyšetření by měl ženu poslat její praktický lékař, gynekolog nebo ošetřující onkolog, pokud pozná, že je tu pravděpodobnost, že tato žena nese dědičnou dispozici. Jedná se jednak o ženy, které mají nějaký zhoubný nádor, často je to rakovina prsu do 50 let věku nebo rakovina vaječníku bez omezení věku, ale jedná se například také o muže s rakovinou prsu anebo o ženy zdravé, u nichž se v rodině vyskytlo mnoho nádorů prsu nebo vaječníku.

Bohužel rakovina je nesmírně častá nemoc – v České republice nějakým druhem rakoviny onemocní každý třetí člověk. Tedy těch rodin, kde se vyskytne maminka, tatínek, babička, dědeček nebo sestra s nějakou formou rakoviny, bude mnoho. Ale teprve skutečnost, je-li jich v rodině více, a především jsou-li v časném věku, by měla vést k zamyšlení nad tím, zda se v rodině nemůže přenášet nějaká dědičná dispozice.

Praktický lékař, gynekolog nebo onkolog může ženu nebo muže poslat ke klinickému genetikovi. Ten s daným člověkem rozebere jeho vlastní onemocnění a rodinnou zátěž a řekne, jaká je pravděpodobnost, že u toho konkrétního člověka by mohla být nalezena dědičná dispozice. Pokud je tato pravděpodobnost alespoň 10 %, odebere danému člověku krev a proběhne vlastní laboratorní genetické vyšetření.

Jak je to s úhradou genetického vyšetření?

Když je vyšetření indikováno klinickým genetikem, pak ho vždy hradí zdravotní pojišťovna.

Pokud je testem odhalena dědičná dispozice k onemocnění rakovinou prsu či rakovinou vaječníku, co následuje? Kam se může jedinec s dědičnou dispozicí obrátit?

Součástí písemného výsledku genetického vyšetření je také doporučení pro člověka, který byl vyšetřen, a eventuálně i pro jeho příbuzné, jak často a jakými způsoby mají být sledováni. Problém je v tom, že Česká republika má i daný písemný návod, jak se o jedince s dědičnou zátěží starat, ale řada lékařů si ho vůbec nepřečte, a když přijde žena ke svému praktickému lékaři nebo gynekologovi, může se jí stát, že vůbec neví, co s ní má dělat.

Proto se snažíme, aby u nás vznikla specializovaná centra, jejich seznam se dá najít například na našich stránkách www.brca-info.cz, na která se žena může obrátit – jedná se o centra, která se věnují pouze péči o jedince s dědičnou dispozicí.

Co čeká ženu, které je rakovina vaječníku diagnostikována? Jaká je její šance na uzdravení?

Rakovina vaječníků je bohužel u naprosté většiny pacientek diagnostikovaná v pokročilých stadiích. To znamená, že nádor se šíří všude po dutině břišní. Ale i v těchto pokročilých stadiích ho dokážeme velmi dobře léčit a u řady pacientek i vyléčit, což je rozdíl proti jiným pokročilým nádorům.

Jak při onemocnění rakovinou vaječníku probíhá léčba?

Léčba sestává vždy z kombinace chirurgické léčby, tedy operace, a systémové léčby, tedy chemoterapie, v některých případech připadá v úvahu i léčba cílená neboli biologická. I v těch pokročilých stadiích dokážeme až pětinu žen – 20 % – úplně vyléčit. Na druhou stranu u většiny žen se nádor po kratší nebo delší době vrátí, což ale neznamená, že bychom ho nedokázali léčit i potom. Dokážeme to, ale musíme si uvědomit, že pak už se jedná o chronické onemocnění a s nádorem se budeme různě prát a přetlačovat. Ale i v případě návratu onemocnění máme pacientce co nabídnout.

Je to tak, že s diagnózou rakoviny vaječníku se žena vždy dostane do péče komplexního onkologického centra?

Vždy by se měla dostat do onkogynekologického centra, která většinou kopírují síť komplexních onkologických center, ale ne vždy tomu tak je – onkogynekologických center je o něco více než komplexních onkologických center. Reálná praxe tomu ale neodpovídá. Často je žena diagnostikovaná s pokročilým nádorem, přijde se na to, že to je rakovina vaječníku, řekne se „stejně ta žena má plné břicho nádorů, nic s tím udělat nedokážeme“, a buď žádnou léčbu nedostane, nebo dostane nějakou chemoterapii v nějakém periferním zařízení a po jejím skončení je ponechána svému osudu.

To, co její osud může změnit, je, pokud je v době diagnózy, v prvním okamžiku, kdy se pomyslí na rakovinu vaječníku a nemusí být ani ověřena nějakou biopsií, odeslána do onkogynekologického centra. Máme data na to, že tento postup výrazně zvyšuje její šance buď na úplné uzdravení, nebo alespoň na dlouhodobé kvalitní přežití.

Může žena bez doporučení od gynekologa v případě obtíží sama zavolat do jakéhokoliv onkogynekologického centra?

Rozhodně, můžete přijet do jakéhokoliv onkogynekologického centra nebo tam zavolat. Obecně lze říci, že onkogynekologická centra jsou při všech bývalých krajských nemocnicích a při všech fakultních nemocnicích.

Dá se vůbec mluvit o prevenci rakoviny vaječníku? Lze tomuto onemocnění nějak předcházet?

Bohužel neexistuje žádná účinná prevence rakoviny vaječníků, byť víme, že třeba hormonální antikoncepce snižuje riziko jejího vzniku. Její efekt však není doživotní, přetrvá deset až patnáct let po ukončení jejího užívání. Ale tím hlavním nástrojem je, abychom našli v populaci lidi, kteří mají vysoké riziko, že tímto nádorem onemocní, což jsou především ženy s dědičnou mutací genů BRCA 1 a BRCA 2, a těm nabídli takovou péči, která ten nádor odhalí včas, anebo péči, která vede třeba k odstranění rizikových orgánů, a tím k úplnému zabránění vzniku tohoto nádoru.

Více informací o tomto tématu se dozvíte na www.lecba-rakoviny.cz.

(jez)