Paranoia
Dobrý den, normálně bych o tom s nikým nemluvila, protože lidem nevěřím, ale právě to mi začíná dělat dost velké problémy. Asi dva roky si léčím depresi u psychiatra, ale jdu k němu až za dlouho. Lidí jsem se vždycky bála ( když jdu po ulici a vidím někoho jak po ní jde, raději si zajdu i kilometr, než se s ním setkat ) a když jsem někomu věřila většinou se to obrátilo proti mně v podobě posměchu. Nejhorší bylo když jsem byla na gymplu, kde mě všichni nesnášeli, protože mi vše šlo bez snahy. Když jsem přestoupila na základní školu bylo vše lepší, i když se straním lidí čím dál víc. Dokud jsem se bála jen o sebe tak to šlo, sama sebe umím bránit ( přiznávám většinou násilím ), ale před třemi měsíci jsme si pořídili štěně, abych měla nějakého přítele, důvod chodit ven a abych se trochu sblížila s lidmi. Štěně mám ráda jako nic na světě a hrozně se oněj bojím. Jako by lidi byli všude kolem něj a chtěli mu ublížit. V noci se mi zdá jak ho zabíjí, pořád dokola. Když jsem s ním chodila na procházky pořád jsem se ohlížela, jestli nás někdo nesleduje. Když jsme někoho potkali, sice jsem se snažila tvářit jako že se nic neděje, ale měla jsem hroznou chuť vzít mého drahouška a utéct. Teď už s ním vůbec nechci chodit ven, mám pocit že lidé jsou všude a jsou zlí, nechápu je a nechci aby se ke mně přibližovali. Rodiče kvůli tomu na mně řvou a chodí s ním sami, což se mi sice hrozně nelíbí, ale kupodivu mě to nestresuje tolik jako když jsem s ním na vycházce já, jen si musím dát horkou čokoládu a soustředit se na něco jiného. Většinu své zábavy omezuji na svou mysl, protože to je jediné místo kam se nikdo nedostane a nemůže to použít proti mně. Když jsem matce řekla své obavy z lidí, chová se jako bych ji nanejvýše otravovala a říká, že si jen vymýšlím, abych nemusela chodit se štěnětem, z čehož se cítím velmi mizerně a nemám chuť ji nic říkat. Myslím, že mi jednou seberou štěně, jako by nevěděli jak moc by mi to ublížilo. Myslíte si, že trpím paranoiou? Měla bych přemluvit matku aby mě u psychiatričky objednala dřív?
Milá Aleno, vaše obavy chápu, ale zajímalo by mne, zda jste za ty dva roky léčby u psychiatra ...
