Psychika
Dobrý den,
mám docela velký problém. Od mala mám lehkou DMO a tak mám z toho občas psychické problémy a nemůžu se s tím vyrovnat. Je mi 19 let, studuju 3. ročník gymplu a jelikož jsem byla nešťastná, že se mi nepovedlo dodělat autoškolu, najít si partnera a dokázat i ve svých koníčkách, co jsem si přála (myslím, že jsem asi na sebe byla dost náročná, protože jsem si našla vždy takové osobnosti, které patřily ve svém oboru mezi nejlepší a snažila jsem se jim vyrovnat ), že jsem navštívila psychologa a snažila jsem se svůj stav řešit. Nyní jsem zjistila, že jsem se už asi od 8. třídy deptala z budoucností asi nadměrně mnohem víc, než ostatní. V 1. ročníku na gymplu jsem měla normální zdravé seběvědomí, vše mě bavilo, i na tělocvik jsem chodila přes své zdravotní problémy a nikdy jsem se nelitovala a ještě jsem předběhla pár zdravých spolužaček . Jenže teď přišlo období, kdy prostě všichni už tak nějak mají jasno a já se ve všem najednou plácám a pořád nad sebou přemýšlím a lituji se. Nemůžu nad sebou přestat přemýšlet a zhoršují se mi i známky kvůli tomu, najednou mám obrovské obavy z maturity i když maturuji až za rok. Nic mě nebaví a jsem unavená. Když jsem tohle řekla svému psychologovi, tak mě předepsal lehká antidepresiva a řekl, že si myslí, že by to mohl být depresivně-úzkostný stav . Jenže největším problémem je, že jsem si na internetu přečetla dost článků o depresi, úzkostech, sociálních fobiích a různých psychických nemocech, až jsem se vystresovala, že mám neustálé závratě, hučí mi v uších, bolí mě záda a brní mě končetiny a najednou mi je nepříjemné mluvit i před třídou a jsem do sebe strašně uzavřená i přesto, že jsem byla vždy úplný opak.(Myslím, že jsem teď v takovém stavu, že si všechno vsugerovávám a jsem hrozně ovlivnitelná, tím co někdo někde řekne nebo napíše). Od jedné spolužačky jsem se dozvěděla, že si jiné 2 spolužačky o mě píšou, že jsem psychicky mimo a hrozně mě to rozhodilo, přitom se ke mně všichni chovají normálně, ale pořád mám v podvědomí co si o mě asi tak píšou a jsem hrozně něšťastná a pořád se kontroluju, jestli neříkám nějako blbost nebo tak. Všechna fyzická vyšetření jsem si prošla už asi před 2 měsící a jelikož se mi nic nezjistilo, tak si myslím, že je vše od psychiky. Bojím se, že jsem si třeba ten depresivně-úzkostný stav vsugerovala a teď se toho nemůžu zbavit, myslím, že jsem velký hypochondr a nevím co s tím. Myslíte, že je šance zbavit se neustálých myšlenek nad sebou, kontrolováním sebe sama a nad tím jestli nemám nějakou psychickou nemoc? Snažím se chodit se psem na procházky a dělat něco jiného, ale stále u těchto věcí, které mě dříve bavily přemýšlím nad sebou a už mám obavy, že mi ani ty antidepresiva nezaberou, když nezměním myšlení. Zatím je beru asi 14 dní a necítím změnu. Nejhorší je, že už si toho začali ve škole i spolužáci a učitelé všímat, že jsem nějaká divná a jak na mě třeba někdy koukají, co se se mnou děje tak jsem z toho ještě více nešťastná a mám hrozně nízké sebevědomí. Moc bych byla ráda, kdyby se mi podařilo zase přemýšlet normálně nad školou a nad věcmi, které mě dříve těšily a abych přestala přemýšlet nad sebou, nad životem a přestala se hlídat, jestli mi něco není.
Děkuji za odpověď
MUDr. Dagmar Doležalová
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé BrnoDobrý den, přemýšlet nad sebou, nad svým životem, snažit se poznat sebe sama, je spíše pozi...
