Psychika
Dobrý den, od 18ti let jsem denně užívala Olanzapin Milan 5mg a Sertivan 100mg, za poslední měsíce jsem cítila, že mě léky už jen oblbuji, a že je nepotřebuji, před třemi týdny jsem je tedy sama od sebe zaraz vysadila, psychicky se cítím líp než kdy dřív jen se u mě objevil jakýsi syndrom z vysazení - motání hlavy, závratě, pocit na omdlení, zvracení, střevní potíže, nechuť k některým potravinám (zvládám spíše zeleninu), pocení, třes, zimnice (jako při chřipce) po dobu dvou týdnů tyto problémy byly velice intenzivní až jsem opravdu každou minutu měla strach, že to se mnou sekne. V posledním týdnu se tyto obtíže zlepšily - hlava už se mi tolik nemota, mám lepší chuť k jidlu, zmizel třes pocení i zimnice, uz mám i víc energie, zůstaly jen pocity na omdlení, žaludeční a střevní potíže, pocity jako při teplotě, bolest očí. Nicméně mi to nedalo a šla jsem k lékaři. Nejprve k praktickému, který mi nedokázal poradit a poslal mě za psychiatrem a to bylo ještě horší, lékař tvrdil, že se nejedná o abstinenční příznaky ale o nestabilní psychiku, která se projevuje tělesně těmito obtížemi a je tedy nutné léky znovu brát, protože potíže nikdy sami neodezni, a tady to začíná být veliká sranda, protože jsem pořád tvrdila, že už přes rok žiji spokojený a šťastný život a i po vysazení léků psychické obtíže nemám!! Stavy úzkosti a paniky( kvůli kterým jsem začala ty léky před pěti lety brát) se neobjevily už více než rok a ani teď po tak drastickém vysazení... Netvrdím že se neobjeví nikdy znovu a v té chvíli to budu okamžitě řešit, ale proč bych nyní měla brát takové drijáky na úplně jiné obtíže než na jaké jsou určeny? Opravdu můžou být tyto obtíže zpusobeny vlivem nestabilní psychiky? Opravdu budu celý život zvracet a nebo brát léky? Znovu opakuji, že psychicky žádné obtíže nemám a i stav třítýdenní permanentní kocoviny zvládám emočně duševně i psychicky na výbornou. Protože oba doktoři dnes tyto me věty neposlouchali a jen přemýšleli čím mě narvat, vrcholem bylo když mi pan psychiatr řekl, že mám dát výpověď v práci a odjet na půl roku na nějaký statek, odkud se nikdy nikdo nevrátil... Vážně, mám na ně kontakt... Připadám si jako v blbým filmu, jediné co chci aby mi někdo řekl, když se léky vysadí, jak dlouho asi trvá než se organismus dá opět dohromady, a jestli teda (podle pana doktora) je možné aby psychika, která citim, že funguje normálně, způsobovala potíže jako zvracení a pocity na omdlení, které navíc ještě před dvěmi týdny byli intenzivnější než teď? Prosím napište mi svůj názor na celou věc, ale jestli budete stejně machat titulem a tvrdit mi, že já vlastně absolutně nechápu jak moje psychika funguje (a někdo cizí ano absurdní :-)) a nerespektovat moje vlastní rozhodnutí, raději vůbec neodpovídejte, protože po dnešku už mám vážně pocit, že je umění aby vás někdo opravdu vyslechl a snažil se pomoci rozumem... Po čtyřech letech terapii (poslední rok už probíhá bez ni) už jsem se naučila zvládat život s rozvahou a radosti a možná je pro doktory opravdu tak nepochopitelné ale i člověk s psychickými obtížemi se může vyléčit!! Přece nebudu celý život pod psychiatrickým dozorem, o to vážně nestojím. Jsem rozhořčená, zmatena a chci jen názor člověka s titulem, který má i dusi, rozum a pochopení! Nikdy mě nenapadlo jaká je to vzácnost...
MUDr. Dagmar Doležalová
Specializace: Praktické lékařství Pracoviště: Praktická lékařka pro dospělé Brno
Dobrý den, pokud jste nežádoucí účinky z náhlého vysazení léků překonala a neobjeví se další zhoršení stavu, doporučovala bych zkusit vydržet bez léků. Tím spíše, že již rok se cítíte dobře a Váš mozek i celé tělo si to již pamatuje, má pozitivní zkušenost. Tak proč vytahovat zase kostlivce na světlo. Léčba měla vést k uzdravení a ne to, že budete závislá na psychiatrických lécích, které nejsou úplně tak nevinné. Nemohu samozřejmě odhadnout, jak se bude Váš zdravotní stav dále odvíjet, protože toho o Vás moc nevím, ale vím to, že pokud chce být člověk zdravý, a to chtění je silná touha, tak to dokáže navzdory všem negativním prognózám. Věřte své intuici. Ale nezapomínejte na zdravý rozum, a když to nepůjde, je třeba zase na chvilku přijmout pomoc. Jak jsem se zmínila, záleží na tom, co chcete a jak moc to chcete.
Také je třeba přijmout, že život není jen samé sluníčko a pobyt na obláčku. Někdy je hezky a někdy je bouře. Je třeba najít sílu bouři ustát. Každá zkouška člověka posílí. A vždy existuje cesta, řešení ....
S pozdravem
MUDr. Dagmar Doležalová
