Úzkost,strach
Tento problém jsem zaznamenala už když jsem byla hodně malá. Potom ten problém opadl a pak zase nastal a před rokem a půl se zase objevil. A od té doby žiju v neustálém strachu a to je mi teprve 17. Můj problém spočívá v tom, že mi vadí různé věci. Jako třeba tikání hodin,ptáci (nalétávají kolem oken v pravidelných intervalech),houpání a točení (a to i pouze při pohledu), ale asi tím největším problémem je hudba. Vadí mi prostě všude a v jakékoliv formě. Přitom jí mám ráda. Jsem na škole,kde se hudebka hodně provozuje a to mě strašně děsí.Teď mi má začít kytara,čehož se šíleně bojím, protože ten její zvuk zní dlouho.Bojím se jít do školy. Tam mi také vadí třeba naše obyčejné žaluzie na oknech.Když je někdo hodně rychle roztáhne,tak se houpají a mě je z toho strašně zle a úzko.Je to prostě k zešílení..Nevím co s tím mám dělat. Nemůžu nikam jít s kamarády, protože všude hraje muzika, kterou všichni mají rádi.Přicházím tak o hodně přátel a o zažitky,kterých by mělo být v tomhle věku hodně. Já chci žít jako všichni ostatní a né se pořád schovávat doma.Prostě všechno hrozně vnímám.Sluch mám pořád nastražený a jen čekám, kdy se něco ozve. Brácha si kvůli mě nemůže pustit ani svoje písničky.Třeba i obyčejná televize mě děsí...Jediný prostředek který trochu zabírá jsou špunty do uší a knížka.Ale mám strach, že to pomáhat nebude a že nebudu mít kam utéct před těmi všemi zvuky. Ty špunty nezastaví všechny ty zvuky.Taky mě děsí změny např:když jsem doma sama a pak máma přijde z práce a potom ještě bracha,tak je najednou byt plný lidí a zvuku.. Každý den je pro mě hrůzou, kdy nevím co se stane. Potřebuju pomoc
Dobrý den, neodkládejte návštěvu na psychiatrii nebo psychologii - přátelský pohovor s léka...
