Zdraví
Dobrý den,
Chci se zeptat na váš názor. Tento rok v létě se mě staly nepříjemné věci. Tak rok a půl jsem měla nepravidelné tepaní či vzduchy v dolní části krku. Nějak mě to přímo nevadilo, ale po kávě, stresu, alkoholu to bylo horší. Tento rok jsem měla dost stresu ve škole i v osobním životě. Před prázdninami jsem chtěla jít k doktorovi, ale první týden jsem jela do zahraniční k sestře. Říkala jsem si že jak dojedu, tak půjdu k doktorce, protože nepříjemné stavy byly častější. Když jsem byla u sestry dostala jsem záchvat. Ráno po snídani se mě z ničeho nic zamotala hlava. Myslela jsem, že omdlím. Potom mě začalo rychle bušet srdce, brnět ruce a dostávala jsem křeče do nohou a rukou. Nemohla jsem ani polknout a hrozně jsem se třepala. Po půl hodině vše začalo odeznívat. Cítila jsem se strašně malátně a unaveně. Motala se mě stále lehce hlava a měla jsem hrozný strach. Dojela jsem domů a moje obvodní doktorka mě hned udělala odběry a poslala mě na různá vyšetření: srdce, plic, hlavy, tetanie, štítné žlázy,ultrazvuky, ORL na kterém jsem byla dvakrát. Výsledek byl, že jsem úplně zdravá. Nechápala jsem. Doktorka mě tvrdila, že to bude pravděpodobně psychického rázu a doporučila mě psychologa. Ještě jednou mě udělala kompletní rozbory krve. Vše v pořádku. Silný záchvat jsem už neměla, ale přicházely takové menší. Měla jsem chvění, tlaky, knedlík v krku a špatně se mě polykalo jídlo. Někdy mě i bušelo srdce, ale to nebylo tak časté. Nejvíce mě vadil ten tlak v krku a to tepání. Pořádně ani nevím, jak to popsat. Cítím to spíše pod krkem směrem k hrudi, ale někdy ten tlak mám až v krku. Někdy při fyzické námaze začnu cítit to tepaní. Jako kdyby tam bylo něco ucpané a pomalu se to uvolnovalo. Postupně mě začaly cukat i svaly. Nejprve mě diagnostikovali panickou ataku, ale můj psycholog tvrdí, že se spíše jedná o psychickou úzkostnou poruchu. Ted už pocit chvění, motání hlavy a křeče nemám. Po asi 3 měsících to odeznělo. Stále mě ale trápí cukání svalů a tlaky pod krkem u hrudníku. Mám to skoro pořád. Ráno a večer je to většinou nejhorší. Přes den, když někde jsem s kamarády nebo ve škole, tak je to lepší. Prakticky to nevnímám, ale v dopravním prostředku je to někdy hrozné. Nevím jestli mám jít ještě na jedno vyšetření. Je to Fibroskopie, ale ORL doktorka mě řekla, že mě stejně nic nenajdou. Já jsem z toho někdy zmatená. Moje kamarádka má také psychické problémy a doporučila mě jednoho skvělého psychologa. Za to jsem ted opravdu ráda, protože jsem nevěděla co dál. Všichni mě říkají, že je to psychika. Já tomu také chci věřit a vím, že duševní nespokojenost člověka dokáže opravdové divy. Jen je hrozné těžké i přesto tomu uvěřit. Člověk stále má v sobě obavy a otázky, jestli to není něco vážného. Stále se bojím, že se mě něco stane. Bojím se sportovat a to mě štve, protože mě to omezuje. Když jsem doma sama mám strach, že se mě něco stane. Mobil mám stále u sebe, abych mohla kdykoliv volat o pomoc. Ted se to trochu zlepšilo. Tolik se už nebojím, ale ty potíže jsou nepříjemné. Hlavně tento rok maturuji a bojím se aby se to ještě nezhoršilo, protože mám stres ohledně školy.
Děkuji moc za odpovet.
Milá Michaelo.
Máte úzkost a její častou variantu-Panické záchvaty.
Hyperventilační kř...
