Medicína bez bolesti? Komfort současnosti

Které látky se používaly ke znecitlivění?

Obyvatelé Jižní Ameriky tišili bolest z ran tím, že do nich plivali sliny vznikající při žvýkání listů koky obsahujících kokain. Ve středověké Evropě se k tomuto účelu používaly různé rostliny, od bolehlavu, blínu a čemeřice až po mandragoru. Své místo v této snaze měl nepochybně i alkohol. Zhruba v polovině 19. století se začalo jako úleva od bolesti uplatňovat vdechování oxidu dusného (rajského plynu), par éteru a chloroformu. Většina objevů a pokroků stran znecitlivění však byla uskutečněna až v druhé polovině 20. století.

Jaké jsou typy znecitlivění?

Znecitlivění(anestezii)je možné rozdělit na:

• celkovou, která způsobuje vyřazení všech podnětů vedoucích do mozku. Jejím výsledkem je tedy bezvědomí, ze kterého nelze pacienta probudit ani silnými bolestivými podněty. Podle způsobu, jakým se znecitlivující látka (anestetikum) dostane do organismu, se celková anestezie dále dělí na inhalační (vdechování plynných anestetik nebo par kapalných anestetik) a nitrožilní;
• místní, která spočívá ve vyřazení bolestivých podnětů jen z určité omezené části těla. Podle místa podání se dělí na infiltrační (injekce míří přímo k zakončení nervů), svodnou (podání cíleně k nervovým strukturám); k ní patří i tzv. subarachnoidální (podání anestetika do mozkomíšního moku v páteřním kanálu) a epidurální (aplikace mezi míšní obaly a stěnu páteřního kanálu), která je známá především jako úleva od porodních bolestí, a topická (podání anestetika na povrch sliznic, např. do spojivky, dýchacích cest, močové trubice apod., nebo na neporušenou kůži).

K poslednímu podtypu znecitlivění je možné používat i znecitlivující krém, který je u nás volně prodejný a lze jej využít k: 

• znecitlivění kůže před vpichem injekční jehly (při očkování, odběru krve) a menšími chirurgickými výkony na kůži,
• znecitlivění pohlavních orgánů před vpichem injekční jehly a lékařskými výkony,
• znecitlivění kůže před čištěním a odstraňováním odumřelé kůže bércových vředů.

Znecitlivění pomocí léků

Znecitlivění lze dosáhnout také pomocí léků na bolest (analgetik). Jedním z jejich nejstarších zástupců je opium, usušená šťáva z nezralých makovic máku setého. Jeho produkce a používání se datuje do mladší doby kamenné přes antické Řecko a Řím až do dnešní doby. Na počátku 19. století byl k těmto účelům izolován morfin – hlavní alkaloid opia. S jeho rozšířením se však rozšiřovala i závislost na něm, a proto byly hledány alternativní látky. Mezi léčiva se slabším analgetickým účinkem se nejprve řadily rostlinné drogy (kozlík, chmel, mandragora), později k nim přibyl i alkohol. Moderní léky proti bolesti byly syntetizovány od druhé poloviny 19. století.

Klasickým postupem v léčbě bolesti pomocí léků proti bolesti je třístupňový žebříček. U mírných bolestí se doporučuje začínat s tzv. neopioidními analgetiky (1. krok). Pokud to nestačí (středně silné bolesti), mají se přidat slabá opioidní analgetika (2. krok), a pokud ani to nestačí (při silné bolesti), mají se slabé opioidy vyměnit za silné (3. krok). Volba daného léčiva vychází z intenzity a charakteru bolesti a klinického stavu konkrétního pacienta. K hodnocení intenzity bolesti se standardně užívá 10stupňová škála (0 = žádná bolest, 10 = nejhorší představitelná bolest). U intenzivní akutní bolesti (krátkodobé, náhle vzniklé) je možné injekční podání analgetika. Jinak je jednoznačně preferováno podávání léků proti bolesti ve formě tablet, kapek, čípků nebo náplastí.

Každý z typů znecitlivění a způsobů jejich podání je spojen s jinými nežádoucími účinky, proto je vhodné je využít v určitých případech. Nicméně znecitlivující krém patří mezi metody znecitlivění s nejmenší mírou nežádoucích účinků, protože se aplikuje pouze místně a povrchově.

(mafi)

Zdroje:

1. Málek J., Dvořák A. a kol. Základy anesteziologie. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy: Praha, 2009. Dostupné na: https://www.lf3.cuni.cz/3LF-781-version1-zaklady_anesteziologie_2014_11_28.pdf.

2. Kol. autorů. SPC Emla. SÚKL: Praha, 2017. Dostupné na: http://www.sukl.cz/modules/medication/download.php?file=SPC114231.pdf&type=spc&as=emla-spc.

3. Nesměrák K. Historie analgetik. Bolest 2016; (19) 3: 103–112. Dostupné na: https://www.researchgate.net/publication/308033102_Historie_analgetik_History_of_analgesics.

4. Doležal T., Hakl M., Kozák J. a kol. Bolest. Novelizace 2008. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. In: Kol. autorů. Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře. Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP: Praha, 2008. Dostupné na: https://www.svl.cz/files/files/Doporucene-postupy-2008-2012/bolest.pdf.