Citlivý rozhovor, který má smysl: Co říct dětem o alkoholu a drogách
Téma alkoholu a jiných návykových látek dříve či později přijde do života každé rodiny a každý rodič chce své dítě přirozeně chránit. Jak o něm mluvit tak, aby se dítě cítilo bezpečně, pochopené a mělo odvahu ptát se?
Je důležité začít včas
Děti chtějí zapadnout do kolektivu, bojí se odmítnutí a často neumějí říct „ne“. Média a sociální sítě navíc často zlehčují rizika užívání návykových látek a ukazují je jako normální součást zábavy. Dnes jsou tyto látky také velmi snadno dostupné, často i přes internet. Proto je dobré se o tom bavit dříve, než se s nimi setkají ve svém okolí a zároveň budovat jejich sebevědomí a učit je rozhodovat se samy za sebe. Budou tak lépe připraveny na situace, kdy budou vystaveny tlaku okolí.
Vyberte si vhodnou chvíli, dostatek času a klid
Mluvte přirozeně, bez moralizování a strašení. Důležité je dítěti naslouchat a dát mu prostor vyjádřit se.
Pomáhají otevřené otázky, například:
- „Už jsi o tom někdy slyšel/a?“
- „Jaký na to máš názor?“
- „Setkal se s tím někdo z tvých kamarádů?“
Rozhovor by neměl působit jako výslech. Cílem je, aby se dítě cítilo bezpečně a vědělo, že se může ptát bez obav z odsouzení.
Přizpůsobte rozhovor věku dítěte
U menších dětí mluvte jednoduše a názorně. Můžete vysvětlit, že některé látky škodí tělu. Pomoci mohou příběhy, filmy nebo reklamy jako příklady. Smyslem je formovat názory dříve, než se s těmito látkami skutečně setkají.
S mladšími školáky už můžete mluvit o rizicích, následcích a o tom, jak okolí a média ovlivňují naše chování. Stále ale jednoduše a srozumitelně.
U dospívajících jde hlavně o dialog. Často už mají totiž vlastní zkušenosti. Je důležité respektovat jejich názor, společně hledat řešení, mluvit o odpovědnosti a důsledcích rozhodnutí a dát jim najevo důvěru.
Příklad rodiny má velký vliv
Děti často vidí doma užívání alkoholu nebo cigaret. Ukažte jim, že k zábavě alkohol ani drogy nepotřebují. Můžete otevřeně říct, že dětské tělo snáší tyto látky hůře než to dospělé – a že i dospělí trpí na následky jejich užívání. Nemusíme být dokonalí. Mluvte o rizicích, škodlivosti, i o tom, že je lehké s něčím začít, ale těžší přestat.
Můžete přiznat, že i dospělí někdy chybují. To není selhání. Naopak tím dětem ukážete že chcete, aby měly správné informace a mohly se podle nich rozhodovat. A hlavně, že vám záleží na jejich zdraví.
I jako dospělí si musíme nastavovat hranice, například pít výjimečně nebo nekouřit před dětmi. Je důležité jim také říct: „To, že to vidíš doma, neznamená, že to musíš dělat taky.“
Co dělat, když dítě už experimentovalo?
Zjistit, že dítě vyzkoušelo alkohol nebo jiné látky, může být pro rodiče velmi náročné. Přesto je klíčové zachovat klid. Nekřičet, nevyčítat, netrestat okamžitě. Dítě potřebuje cítit, že se nám může svěřit a nemusí nic skrývat. Zajímejte se o to, co se stalo, jak k tomu došlo a jak se cítilo.
Je normální, že bylo zvědavé. Zároveň je nutné mluvit o rizicích a společně trénovat, jak odmítat tlak okolí.
Kdy vyhledat odbornou pomoc?
Pokud dítě užíváním látek řeší své emoce nebo problémy, je třeba to brát vážně. Mezi problémové signály patří, že se uzavírá do sebe, ztrácí zájmy, má výkyvy nálad, zhoršuje se mu školní prospěch, opakovaně užívá návykové látky, zvyšuje dávky a nahrazuje tím zdravé strategie zvládání stresu.
V takovém případě je vhodné obrátit se na školního nebo dětského psychologa. Dítěti vysvětlete, že to není trest, ale pomoc. Že v tom není samo a že vám na něm záleží.
Nejde o strašení ani zakazování
Dítě, které má informace, podporu a pocit bezpečí, má větší šanci říct „ne“ a hledat zdravé cesty, jak zvládat tlak okolí i své emoce.
