Doporučení praktického lékaře v boji s únavou nezabrala
Do ordinace praktického lékaře dorazil sedmašedesátiletý Ivan, který si již dva roky užívá zaslouženého důchodu po celoživotní práci úředníka. Na lékaře se rozhodl obrátit s několik měsíců trvající únavou. Lékař nejdříve pečlivě odebral anamnézu, aby se dobral možné příčiny jeho obtíží. Zeptal se ho zejména na kvalitu a délku jeho spánku, stravovací návyky (včetně konzumace alkoholu a kofeinových nápojů), úroveň stresu v jeho každodenním životě, pohybové aktivity apod. Zajímaly ho také doprovodné příznaky, které by mohly pomoci stanovit správnou diagnózu, jako jsou např. změny nálad, hubnutí nebo naopak přírůstek na váze, dušnost, nadměrná žízeň či močení apod.
Hledání řešení po několika týdnech pokračovalo
Nejdříve pacientovi navrhnul řadu režimových opatření a doporučil mu dodržovat zásady spánkové hygieny (omezení konzumace kofeinových nápojů, pravidelný spánek, zanechání kouření a pití alkoholu, pestrou stravu, dostatečný pitný režim, pravidelný pohyb, větrání místnosti pobytu apod.).
I přes dodržování daných rad se však Ivan po několika týdnech k lékaři vrátil a stěžoval si na zhoršující se únavu. Lékař tedy musel vyloučit, že se za obtížemi neskrývá zatím nediagnostikované onemocnění, např. cukrovka, snížená funkce štítné žlázy, duševní onemocnění, chudokrevnost apod. Odeslal ho tedy na krevní odběry.
Jeden příznak k určení diagnózy srdečního selhání nestačil
Po vyloučení těchto příčin vzniklo podezření na chronický únavový syndrom. Skutečnou příčinu pacientových obtíží – srdeční selhání – však lékař diagnostikoval až při rozvoji dalších příznaků, dušnosti či otoků dolních končetin. Ivan byl odeslán do ordinace kardiologa, začal se s onemocněním léčit a jeho stav se konečně pomalu zlepšoval.
Únava při srdečním selhání souvisí s nedostatečným prokrvením tkání
Srdeční selhání může dlouhou dobu probíhat zcela bezpříznakově. Jedním z prvních projevů poté může být narůstající únava a fyzická nevýkonnost jakožto důsledek zhoršujícího se prokrvení tkání, především kosterních svalů. A to byl právě Ivanův případ.
Nemocní si mohou stěžovat i na pocení či problémy s močením ve smyslu sníženého močení přes den či častého močení v noci. Při těžkých formách srdečního selhání se může přidat i hubnutí.
Typickými příznaky levostranného srdečního selhání, tedy selhání levé komory srdeční, jsou dále námahová dušnost, která se zhoršuje s narůstající tíží selhání. Při pravostranném srdečním selhání, tedy selhání pravé komory srdeční, může pacient pozorovat otoky dolních končetin (nejprve kotníků, poté i bérců až stehen) nebo zvětšování objemu břicha, dané přítomností tekutiny.
U těžkých případů srdečního selhání je diagnóza jasná. U lehčích platí opak
Stanovení správné diagnózy bývá u plně rozvinutých příznaků pro lékaře poměrně jednoduché, na druhé straně u lehčích forem s nespecifickými příznaky je často pořádným oříškem.
Pokud tedy trpíte únavou, která neustupuje ani po výše zmíněných režimových opatřeních, navštivte praktického lékaře, který ve spolupráci s kardiologem vyloučí nebo potvrdí srdeční selhání jako příčinu vašich obtíží. Na tuto diagnózu je třeba myslet zvláště u starších pacientů a pacientů po prodělaném infarktu. Jen tak je možné ji včas odhalit a zahájit efektivní léčbu jakožto prevenci rozvoje dalších příznaků a jejich prohlubování.
(mafi)
Zdroj: Češka R. a kol. Interna. 3. aktualizované vydání. Triton: Praha, 2020.
