Dysfunkce dolních močových cest
Dobrý den, pane doktore! Moc se omlouvám, jestli budu působit užvaněným dojmem, ale nejsem zvyklý na nemoci a tohle je pro mě naprosté psycho. Je mi 39, měřím 190cm, vážím 94kg a kromě léku contoloc40 na žaludek a bolavých zad díky malinko vyhřezlé ploténce mezi 4. a 5. bederním obratlem, což mají skoro všichni, mi nic není a nijak se neléčím. Cca od nějakého 24. roku věku, dokážu-li si zpětně správně vybavit, jsem míval dojem slabšího proudu moči, jinak nic, žádné často ani v noci, jen slabší proud. (Asi tak do 10 roků se mi stávaly často noční nehody, k lékaři se mnou rodiče nešli) Moje povolání a můj vztah k sobě sama patrně způsobil časem zhoršování až do stavu, kdy jsem měl neustále pocit plného měchýře a časté nutkání na malou, kterou jsem ale vykonával pouze formou extrémně slabého proudu, přerušovaně a nikdy toho nebylo dost, aby se pocit plného měchýře za krátkou dobu opět nevrátil. Pod vlivem neustálých reklam na prostenal a podobné přípravky jsem si myslel, že jsem v necelých čtyřiceti prostatik (kéž by), udělal jsem si nějaký test na netu, jehož výsledek mě hnal okamžitě k urologovi. Navštívil jsem (11/2011) urologa v Prostějově. Ten mě nechal vyčůrat do kalíšku napojeného na pc a sdělil mi, že močím jako osmdesátiletý stařec, naměřil mi residuum 700ml, dal mi omnic, preventivní antibiotika, nařídil pít max 2L denně včetně polévky, pokoušet se močit každé 2 hodiny a objednal mě na vyšetření č.1, kdy se do mě koukal, nenašel žádný nádor, výrůstek, ani překážku a objednal si mě na vyšetření č. 2. To se muselo ale oddálit, jelikož jsem dostal zánět „jako prase“ se skoro čtyřicítkama teplotama– byl to můj první. Druhé vyšetření spočívalo v hadičce do měchýře, čidle do análu a vypouštění a napouštění měchýře a měření, kdy „mačká“ detrusor a kdy já břišním lisem a při jakém množství moči ucítím nutkání k mikci (byl to cca 1L). Po něm mi sdělil, že mám líný měchýř, přidal mi ubretid a nařídil každý týden kontrolu na sono k měření residua. Výhled od něj byl takový, že buď 2x denně samocévkování, ale spíše a nejlépe co nejdřív TUR. Pak přišel po vyšetření můj druhý zánět, ještě horší a přešel jsem k jinému lékaři. Ne z antipatie k prvnímu, ale v naději, že je z doslechu nej v kraji – v Olomouci. Ten nový lékař si prošel výsledky vyšetření a nasadil mi Tamurox 0,4 a nechal mě pokračovat v Ubretid 5mg a přidal Hyplafin 5mg, tyto tři léky konzumuju už cca 14 měsíců. Dále jsem k němu docházel k masáži prostaty 2x týdně, což nebylo moc fajn, ale nebolelo to, sexuálně tohle čidlo u mě nefunguje vůbec. Následně mě ještě nechal přinést vzorek ejakulátu a zjistil chlamydiovou infekci, kterou mi přeléčil nasazením antibiotik, na jejichž název už si nevzpomenu, ale trvalo to 7 týdnů. Pak už ale neověřoval, jestli je to ok. Momentálně k němu už několik měsíců nedocházím, jelikož doktor je to fajn, ale má toho hodně a nepamatuje si, že se mu nemůžu vyčůrat „na gramofon“ ke změření průtoku a pokaždé mě k tomu znova nutí a mě je to trapné a hloupé se znova a znova vymlouvat. Vyprázdnit se totiž umím jedině vsedě a za neskutečného úsilí – tlačení a pomáhá mi i masírování měchýře – promačkávám ho, on jakoby ztuhne a začne se dostavovat takový ten mravenčivý napnelismus, který u normálního člověka vyvolá močení, u mě ne, já v ten okamžik začnu fest tlačit a laxním proudem močím. Takže k měření residua si odskočím na chodbu na toalety a honem mu utíkám pod sono, to je v klidu, ale já z těch všech prášků mám stabilní střevní problémy a prostě mám strach, abych nevykonal potřebu nejen malou. Residuum při kontrolách jsem měl vždy kolem 250ml, jednou dokonce jen 125ml. Než jsem problém začal řešit, kdy jsem měl residuum těch cca 700-800ml, tak jsem čůral normálně ve stoje, ale vždy jen tu trochu, něco přes deci a tak je to i dodnes - asi třikrát se mi stalo, že jsem neměl možnost a neuhlídal jsem si pravidelné vyprazdňování a nechal jsem to dojít k přeplnění a to ze mě něco vyjde i ve stoje. Jinak nutkání k močení nemám, dodržováním pokusu o močení každé 2 hodiny se mi to nestane. Vynikající je to také po ejakulaci, musím vsedě a tlačit, ale jde to daleko lépe, někdy dokonce výborně a vyprázdním se víc, někdy mám dokonce potit, že dokonce téměř úplně. Ten druhý lékař řekl, že se pokusíme medikamenty léčit tak 2 – 3 roky a teprve kdyby to nepomohlo, tak bychom přešli k incizi, ale dál moc sdílný nebyl, jen mi vysvětlil, že moje dysfunkce dolních močových cest je kombinace hypoaktivního detrusoru a hyperaktivního sfinkteru. A tou incizí že by se na několika místech ten kruhový svěrač nařízl, pak bych byl pár dní v nemocnici na cévce do zahojení a pár dní bych se učil ovládat, abych udržel moč. Na svůj momentální stav jsem si už zvykl, ale psycho to je, nejsem důchodce, ale cítím se tak. Prášky jím, moc nepiju – tak do těch 2 litrů, každé dvě hodiny se jdu vytlačit a je to pořád stejné, někdy horší, někdy lepší. Podle mě tam těch 150ml vždycky zůstane. Záněty nemám, tedy kromě těch dvou po vyšetření. Ale takhle mě jednou najdou na záchodě mrtvýho s prasklou cévku v mozkovně z toho věčného tlačení Prosím,moc prosím! Můžu Vás požádat o Váš názor? Mám ještě počkat, až to budou ty tři roky? Může se to ještě spravit? Jsem zvyklý a klidně bych to tak dožil, ale nevím, zda ty prášky můžu konzumovat celoživotně a taky, zda si na ně organismus „nezvykne“ a nezačne se to zase zhoršovat. Mám to uspíšit dobrovolným podstoupením transur. incize? Mám se jí bát, resp. jejich nepříjemných důsledků, nebo je to banální zákrok, jak jsem kdesi četl? Budu po ní bezpodmínečně inkontinentní? Odezní ta inkontinence a lze se naučit to ovládat? A hlavně: budu fungovat po sexuální stránce? A ještě jednou se omlouvám za ten slohový galimatyáš. Mnohokráte děkuji za trpělivost. J.Frgal
MUDr. Jan Vašinka
Specializace: Dětská urologie, Urogynekologie, Urologie Pracoviště: Ambulance nemocnice ZnojmoDle mého názoru už jste měl mít dávno zajištěný odtok moči inermitentním samocévkování...
