Úzkostlivé dítě
Dobrý den,
mám dotaz ohledně výchovy svého 16měsíčního synka. Od narození stále plakal, pokud jsem ho zrovna nechovala. Lepšilo se to, postupně se začal chovat jako suverén a já jsem v jeho 15 měsících nastoupila na jeden den v týdnu do práce, na všechno jsem ho navykla, připravila. Hlídala jeho milovaná babička u nás doma. Už po prvním dni byl zaražený, jiný. Podruhé už mě vůbec nechtěl nikam pustit a po mém návratu měl ekzém a průjem. Po mojí třetí nepřítomnosti hrozné drama, opět průjem, ekzém, neustálý pláč, v noci se budil ob hodinu a pořád chtěl objímat, vědět, že jsem s ním, musela jsem s ním spát dva týdny, než se jakž takž sebral... Práci jsem okamžitě stopla, už nebylo sporu, že je to problém. Dál se nezhoršoval, ale zlepšuje se jen pomalu. Naposled jsem byla v práci 10.12. a stále ještě nespal celou noc v postýlce, dřív spal vzorně. Nesnese jakoukoli moji nepřítomnost (ani za dveřmi wc), jakékoli aktivity - dřív se běžně houpal, s mojí pomocí kolébal na motorce na hřišti, klouzal, jezdil na pouťovém vláčku... Od prosince najednou při tom všem pláče, i když jsem s ním, i když ho přitom držím. Není schopen přestat po dobrém ani po zlém a nelepší se to.
O děti má stále zájem, ale v herně jen pláče a chce se chovat. Snese jen děti sousedů a musejí být u nás, ne my u nich.
Má k tomu určitě dědičný sklon, jako dítě jsem taky trpěla značnou separační úzkostí, plakala jsem ve školce i první třídě a ještě dnes mám mírné projevy úzkosti.
Jak mu můžu pomoct, jak na tom máme pracovat, aby netrpěl? Ani si teď neumím představit, že bych se zase někdy mohla naplno vrátit k práci lékařky, do služeb a toho všeho - víte, o co jde, časem nás čeká velká zátěž.
Mezi kolegy pro to marně hledám pochopení a rozumnou radu, všichni hrozní spartáni, potřebuji názor někoho nezávislého a rozumného. Tohle přece není věc, nad kterou lze mávnout rukou a nevšímat si jí?!?
Budu Vám moc vděčná za radu.
Dobrý den, chápu, že se chcete vracet do práce a na druhou stranu chápu, že máte strach o syn...
