Úzkostlivost
Dobrý den,
ráda bych poprosila o radu ohledně mého syna. Před pár týdny oslavil 2. narozeniny. Velmi pěkně mluví (tj. tvoří věty o více slovech, skloňuje, časuje, rád přednáší říkadla, zpívá, má velkou slovní zásobu). V ostatních psychických dovednostech podle mého odhadu nevybočuje. Pokud jde o fyzické dovednosti, je velmi opatrný a působí tedy dojmem, že je pozadu. Tím se dostávám k jádru problému. Syn je velmi, řekla bych až chorobně, úzkostlivý. Spustí vystrašený až histerický pláč i v bezpečných situacích. Např. jdeme po ulicí a paní před námi nese nafukovací balónek ve tvaru srdce - reakce mého syna je, že je to velký motýl a začné opravdu vyděšeně plakat a utíkat pryč, přičemž se mě křečovitě drží, chce mi skočit do náruče. Včera měl podobnou reakci na hlášení rozhlasu, když jsme si hráli na zahradě. Jindy se v podzemních garážích z ničeho nic vyděšeně schovává do náruče, když okolo jede pomalu auto (přičemž 20 předchozích aut mu nevadilo). Někdy musíme z domu do auta přes zahradu prakticky proběhnout, protože za plotem by po cestě mohlo jet auto... Hystericky začne plakat také, když mu kolem obličeje proletí brouček apod. O opravdu nepříjemných nebo nebezpečných situacích, jako je např. návštěva lékaře nebo hlasité auto jedoucí rychle kolem ani nemluvím. Domnívám se, že trpí i elektivním mutismem, protože přestože opravdu rád mluví (doma pusu nezavře), ve společnosti cizích lidí, a zejména vrstevníků, nepromluví ani slovo. Naše praktická lékařka mi poradila vyčkat do cca 3 let, ale při naší návštěvě jsem ji nestihla podat tak přesný popis jako teď. Snažím se najít literaturu o úzkostlivosti u dětí a dočetla jsem se, že je často podmíněna dědičně. Naši rodiče si však nevzpomínají že bychom já nebo manžel byli v dětství takto úzkostní. Syna do ničeho, co nechce, nenutíme; vždy, když to vyžaduje, jsme mu oporou... Jsme si vědomi 2 situací, které mu mohli způsobit trauma, a to 3-denní pobyt v nemocnici v cca 6-ti a ve 14-ti měsících. Je podle Vašich zkušeností potřeba navštívit psychologickou poradnu? Nebo máme opravdu vyčkat, jak se situace vyvine do cca 3 let?
Moc děkuji za odpověď.
Dobrý den, Ivano!
Ačkoli podáváte dosti podrobný popis obtíží, nedovolím si Vám na dálku...
