Úzkostná porucha, nutkavé myšlenky, závratě, rezignace
Dobrý den, v létě jsem měla úzkostný stav, začala jsem se léčit antidepresivy (paroxetin +pharma) nicméně furt mi nebylo fyzicky dobře, měla jsem neustálé závratě dokonce jsem byla dvakrát na pohotovosti, kvůli úzkostným stavům. Po sedmi týdnech užívání mi psychiatr předepsal escitil, nicméně tři dny jsem měla záchvaty pláče a silné úzkostné stavy. Po konzultaci s psychiatrem mi je doporučil na 4 dny vysadit, nicméně stalo se to, že jsem začala mít zmatené myšlenky (například jsem se bála, že nepoznám vlastní maminku, že ztrácím samu sebe, že mě maminka a taťka chtějí otrávit a chtějí mě dostat do léčebny, měla jsem myšlenky na sebevraždu a na to, že bych někomu něco udělala, byla jsem neuvěřitelně vystrašená sama ze sebe a ze svých myšlenek). Zašla jsem znovu k psychiatrovi, aby mi předepsal starý antidepresiva, které jakš takš zabíraly. Špatné myšlenky jsem měla furt. Neustále se bojím, že někomu ublížím nebo ublížím sama sobě a že se zblázním, ty strachy se objevují neustále. Před třemi týdny jsem byla více méně psychicky v pohodě, ale byla jsem nemocná a musela jsem začít brát antibiotika, po jejich vysazení se objevili neuvěřitelné závratě, s tím, že většinu času trávím v posteli a snažím se omezit jakékoliv pohybování se venku. Mám strach, že někde spadnu. Je to velmi nepříjemné, jsem opět plačtivá a vrátili se mi opět špatné myšlenky (až nutkavé). Vždycky mě tyto myšlenky neuvěřitelně vyděsí, nic jsem nikomu ani sobě neudělala, ani nechci, ale děsím se toho, že ta myšlenka bude někdy tak silná, že udělám něco špatného. Bojím se, že jsem zlý člověk. Také se bojím být sama, je pro mě poměrně dost stresující být někde dlouho sama. Pan doktor mi ještě předepsal Pragiolu se slovy, že když to budu brát tak do týdne mohu být zdravá (zapomněla jsem diagnozu: generativní úzkostná porucha), nicméně tyto prášky mají hromadu vedlejších účinků a docela se bojím je brát. Jsem ze všeho neuvěřitelně vyčerpaná, taťka si myslí, že si to vymýšlím a posmívá se mi, sestra je ztrápená z toho jak mě vidí v takovém stavu a maminka už je také vyčerpaná protože neví jak mi má pomoc. Moc se bojím toho, že už se to nezlepší, že někomu něco udělám a že mě zavřou do léčebny a že mě všichni opustí. Studuji dvě vysoké školy a mám strach, že je nezvládnu. Nevím si rady, moc prosím o radu jak se vyprostit z této šílené situace.
Dobrý den,
Vaše nepříjemné pocity úzkosti a návaly nutkavých myšlenek na sebezničení neb...
