Operační léčba osteoartrózy – od preventivních výkonů po výměnu kloubu

Preventivní výkony předchází problémům

Cílem operační léčby osteoartrózy je dlouhodobě ulevit od obtíží a zlepšit funkci postiženého kloubu. S tím zdánlivě nemusí souviset preventivní operační výkony, jejichž cílem je předejít vzniku osteoartrózy nebo jejímu zhoršení. Mezi preventivní výkony se tak mohou počítat i operace v dětském věku, například pro vrozenou vadu kyčlí.

Mezi preventivní výkony dále patří takzvané osteotomie, jejichž principem je změna osového postavení v kloubu, tak aby bylo mechanické zatížení jednotlivých částí rovnoměrné nebo aby se zatížení přeneslo na méně postiženou část kloubu. Preventivních výkonů existuje řada. Patří mezi ně i miniinvazivní metody, při nichž operující lékař pomocí artroskopie alespoň částečně „opravuje“ poškozenou chrupavku, třeba přenosem zdravé chrupavky z méně zatížené části kloubu.

Pomocné výkony přináší přechodnou úlevu

Takzvané adjuvantní neboli pomocné výkony představují s trochou nadsázky v kloubu „jarní úklid“. Nejčastěji se provádějí miniinvazivními metodami a jejich cílem je odstranit zdroj akutní bolesti, například poraněný meniskus v koleni či volné tělísko v kloubu (takzvanou kloubní myšku) způsobující bolestivé blokády, nebo zarovnat povrchové nerovnosti na chrupavce. Pokud je chrupavka v kloubu významně poškozená, po určité době většinou musí následovat definitivní řešení v podobě výměny kloubu.

Definitivní výkon v podobě odstranění kloubu

Pro pokročilé případy osteoartrózy jsou vyhrazeny definitivní výkony spočívající v odstranění poškozeného kloubu a jeho náhradě. V současnosti lze vyměnit prakticky jakýkoliv kloub v lidském těle. Pokud není poškozen celý, lze vyměnit i část kloubu, jako je tomu typicky v případě kolene. Výměna kloubu je jedno z možných řešení, další představuje trvalé spojení kloubu, takzvaná artrodéza. Principem této operace je odstranění poškozené chrupavky a trvalé spojení obou kostí. Tím dochází ke ztrátě hybnosti v kloubu, ale současně také ke ztrátě bolestí.

Tyto výkony se používají typicky při operaci na hleznu, noze nebo páteři, u dalších kloubů se využívají až jako poslední řešení. Důvodem je omezená hybnost v těchto kloubech, která se jejich znehybněním tolik neprojeví, jako například při znehybnění kolene.

Volba konkrétního operačního výkonu závisí na řadě faktorů. Důležitým, ale ne nejpodstatnějším, je stav kloubu. K tomu je však dále nutné přihlédnout k věku a celkovému zdravotnímu stavu, ale také k pohybovým nárokům. Současně je po těchto výkonech, obzvláště pak po výměně kloubů, nutné řádně cvičit a dodržovat určitá opatření, aby operace měla úspěch.

(holi)

Zdroj:

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1877065716300355

https://www.webmd.com/osteoarthritis/osteoarthritis-surgery-for-joint-pain-relief#1