Popáleniny a opařeniny u dětí – jak jim zabránit a jakou při nich poskytnout první pomoc?

Popáleniny a opařeniny patří mezi nejčastější dětské úrazy. Nejvíce jsou jimi ohroženy děti ve věku mezi 2. a 4. rokem. Rodiče tedy za ně mají v tomto období vysokou míru odpovědnosti. Víte, jak těmto úrazům předcházet? A pokud k nim dojde, jakou první pomoc vyžadují?

Popáleniny rozhodně nemusejí být jen něčím, z čeho se dítě za chvíli „oklepe”. Vedle okamžitých škod, jako je bolest a zničené tkáně, může při popálení velkého rozsahu dojít až k akutnímu ohrožení života. Pokud vzniknou po jejich zhojení jizvy, může dojít ke ztrátě vzhledu a funkce tkáně. To může být příčinou následných psychických problémů dítěte.

Kdy hrozí dětem nebezpečí a jak mu předcházet?

Jak můžete u svého dítěte minimalizovat riziko vzniku popálenin a opařenin? Ukažme si to na několika odstrašujících příbězích.

O dvouletém Marečkovi by možná někdo řekl, že je hyperaktivní, pořád běhal z jedné místnosti do druhé. Maminka mu musela být neustále na blízku, aby co chvíli mohla zabránit pláči z nenadálého pádu nebo ho zahnat. Ze všeho nejvíc Mareček miloval mašinky, na které se s maminkou chodili na nádraží téměř každý den dívat. Jednoho dne kamarádka maminky, která přišla na návštěvu, neznalá Marečkovy zvědavosti nechala stát na stole hrnek s čajem. Z hrnečku se kouřilo a Marečkovi to připomínalo parní mašinku. Chtěl si ho lépe prohlédnout a natahoval k němu ručičky. Maminka se zapovídala s kamarádkou a nedávala na pár okamžiků pozor. Marečkovi se bohužel podařilo strhnout ubrus a hrneček s horkým čajem se mu vylil na nožičku. Opařenina naštěstí nebyla velká, i tak ovšem Mareček z nehody vyvázl s jizvou.

Vždy stavte předměty s horkou vodou daleko od okraje stolu!

Nepoužívejte také žádné ubrusy, které lze ze stolu snadno strhnout, a nikdy nepijte nebo nejezte nic horkého ve chvílích, kdy na vašem klíně sedí dítě.

Mnoho opařenin a popálenin si děti způsobí během vaření. Pokušení sahat tam, kde se něco děje, je u dětí veliké. Nejinak tomu bylo i u dvouleté Sáry, která mamince ráda „pomáhala“ při vaření. Měla svou sadu hrnců, pokliček, hrníčků, vařeček a různých kvedlaček. Vždycky si s maminkou hrály, že vaří polívku, míchají ji a pak ochutnávají. Jednou se Sáře v hlavičce zrodil nápad – chtěla by se s maminkou vyměnit a vařit ve velkých hrncích. Zajímalo ji, jestli by to dokázala. Přistavila si tedy stoličku, vylezla si na ni a natáhla se nad hrnec. Nenapadlo ji však, že nad hrncem bude pálit pára a ještě více tekutina v hrnci, do níž ponořila prstík. Rychle se odtáhla a maminka ji od hrnce odnesla, ale to bohužel neodvrátilo vznik opařeniny. Sára musela podstoupit drobnou plastickou operaci a dodnes, když se maminka Sáře na ručičku podívá, s hořkostí si nehodu hned vybaví.

Vařte pokud možno na zadní ploténce! Úchyty hrnců a pánví vždy otočte dozadu, aby na ně dítě ze země nemohlo dosáhnout!

Šestiletý Jirka se moc těšil na letní „ohníček“ s přáteli rodičů, protože mu slíbili, že si bude moct opéct svého buřtíka. To Jirka za asistence rodičů také udělal, pak se ale ve společnosti dospělých rozjela zábava a Jirka zůstal chvíli bezprizorní. Ohníček lákal jeho pozornost barvami a sálajícím teplem, a jak ho stále obcházel, ujela mu noha a spadl do něj. Na nehodu je upozornil až jeho výkřik. Ačkoliv ho hned z ohně vytáhli, nezabránili už vzniku četných popálenin. Jirka strávil dva týdny na popáleninovém oddělení v nemocnici a jeho rodiče si dodnes svou nepozornost vyčítají.

Nikdy nenechávejte své dítě o samotě u otevřeného ohně!

Děti nedokážou posoudit nebezpečí, které je s ohněm spojeno.

Čtyřletý Toník byl zvídavý kluk. Když se maminka nekoukala, probíral šuplíky v kuchyni a kochal se všemi „poklady“, které v nich objevil. Seznámil se s nimi a vrátil je, dříve než to maminka zaznamenala. Mezi nimi našel i sirky. Chvíli zkoušel k čemu ta divná věc slouží, a brzy se mu podařilo vykřesat jiskru, která přeskočila na koberec. Měl štěstí, i když maminka nebyla hned po ruce, aby zasáhla, nehoda skončila jen kouskem očouzeného koberce. Příště tomu však tam být nemusí.

Pečlivě ukládejte zápalky a zapalovače na taková místa, aby se k nim vaše dítě nemohlo dostat!

Dítě může způsobit požár a může dojít k jeho popálení.

Tříletý Martínek sledoval, jak si tatínek napouští vanu. Voda tak lákavě bublala, že přímo vybízela k prohrábnutí hladiny rukou. Když si tatínek odskočil na minutku na záchod a Martínek zůstal v koupelně sám, pokusil se využít příležitosti k tomuto experimentu. Bohužel se mu při tom podařilo spadnout do vany. Jakmile tatínek uslyšel šplouchnutí, věděl, že je zle. Martínek si svým nápadem způsobil těžké, život ohrožující popáleniny. Musel kvůli nim podstoupit několik velmi složitých plastických operací.

Nikdy nenechávejte do vany natéct vařící vodu! Napouštějte nejprve studenou vodu, teprve potom teplou.

Jaká je první pomoc při popálení a opaření?

Rychlé a správné ošetření popáleného nebo opařeného dítěte je klíčové. Jak postupovat?

1. Odstraňte dítě z dosahu horkého předmětu. Pokud je oděv namočený horkou vodou nebo párou, svlékněte ho. Pokud oděv hoří, uduste oheň přikrývkou nebo vodou. Pokud nemáte nic po ruce, šetrně dítě povalte a válejte po zemi.
2. Začněte popálená místa chladit minimálně 10–20 minut (sníží se tak bolest a stupeň poškození tkáně). Menší popálení ochlazujte pod tekoucí studenou vodou, větší popálené povrchy ponořením do vlažné vody.
3. Zarudnutou kůži není třeba ničím zakrývat. Pokud vznikají puchýře, je vhodné je zlehka překrýt sterilním mulem. Puchýře nikdy nepropichujte!
4. Popáleniny nikdy nezasypávejte ani nemažte mastmi.
5. U rozsáhlých popálenin provádějte protišoková opatření a zajistěte přivolání záchranky. Pokud oděv pevně drží na těle, nikdy ho nestrhávejte.

A zásadní rada na závěr...

Nikdy nenechávejte malé děti samotné a bez dozoru tam, kde jsou v dosahu horké předměty. V domácnosti je to nejčastěji kuchyně, místnost s krbem nebo grilem. Na zahradě a v přírodě jsou to otevřená ohniště.

Možná že vám rady, jak ochránit děti před spáleninami a opařeninami, připadají jako samozřejmé a říkáte si „To přece dávno vím, to není nic nového“. Nezapomínejte ale na to, že vynalézavost a zvědavost malého dítěte se den ode dne zvětšuje. Stačí chvilka nepozornosti dospělého a dojde k poranění nebo těžkému úrazu. Je tedy dobré si občas to, co si myslíme, že víme, znovu připomenout.

Zdroje:

• Srnský P. První pomoc u dětí. Grada: Praha, 2007.
• Dresslerová J. První pomoc u dětí II. část – úrazy. Pediatrie pro praxi 2004, č. 6, 305–306.