Při neléčené alergické rýmě trpí průdušky stejně jako nos
Alergický zánět v dýchacím traktu překvapivě aktivně řídí buňky pokrývající sliznice, nikoliv celkový imunitní systém.
Alergický zánět v dýchacím traktu překvapivě aktivně řídí buňky pokrývající sliznice, nikoliv celkový imunitní systém, jak se dříve lékaři domnívali. Co to ale znamená pro alergika?
Zánět v roli dirigenta
Nové poznatky o alergickém zánětu a jeho řízení buněk podtrhují význam léků podávaných přímo na sliznice. Slizniční infekce má z tohoto pohledu také jiný význam. Ovlivňuje totiž přímo "dirigenta" celé alergické reakce v daném místě – buňky pokrývající sliznice.
Čtvrtina světa má rýmu
Alergická rýma postihuje na celém světě 10–25% populace. Její výskyt v posledních desetiletích stoupá. Dýchací cesty jsou vzájemně propojený celek, začínající nosní dutinou a končící plicními sklípky. Jejich jednotlivé části se vzájemně ovlivňují. Není proto divu, že alergický zánět probíhající na nosní sliznici zhoršuje i zánět probíhající v plicích. Co hraje hlavní roli v zánětlivém alergickém procesu v průduškách a v nose? Celkový imunitní systém, nebo buňky přímo pokrývající sliznice?
Imunitní systém jako podřízený
Původní představa byla, že zánět je rozdmycháván a udržován celkovým imunitním systémem. Povrchové buňky na sliznicích se považovaly jen za mechanickou bariéru bez vlivu na imunitní děje a zánět. V poslední době bylo ale prokázáno, že v případě astmatu jsou právě buňky vystýlající průdušky dirigenty alergického zánětu. Celkový imunitní systém jen vyplňuje jejich pokyny.
Je to ale stejné v případě alergické rýmy? Jsou buňky nosní sliznice stejně aktivní jako buňky v průduškách? Řada studií dokazuje, že ano. I buňky nosní sliznice tvoří zánětlivé působky, kterými ovlivňují imunitní pochody. Situace je tedy stejná jako v průduškách. Alergický zánět v průběhu celých dýchacích cest je tedy řízen signály přímo z místních buněk. Signály vyslané buňkami při neléčené alergické rýmě tak mohou zhoršovat i průběh astmatu.
(van)
Zdroj: Clinical Otolaryngology 2003;28:291–303.
