Trpíte na záněty žil? Úleva může přijít s enzymy

Dva typy žilních zánětů – stejné příčiny, odlišná léčba

Z lékařského hlediska se rozlišují dva základní typy žilních zánětů:

• zánět povrchových žil (tromboflebitida),
• zánět hlubokých žil (trombóza).

Určení lokality postižení žilního systému je zcela zásadní pro další léčbu žilního zánětu. Příčinou rozvoje žilních zánětů jsou faktory, které způsobují větší pohotovost organismu ke srážení krve a zpomalení krevního proudu v žíle. Oba typy zánětů jsou spojeny s obdobnými rizikovými faktory. Patří sem například vrozené poruchy srážlivosti krve (např. leidenská mutace), dále obezita, věk nad 50 let, kouření a užívání hormonální antikoncepce. Mezi další přechodné rizikové faktory patří operace, úrazy, těhotenství a šestinedělí a delší upoutání na lůžko. Podle jedné z francouzských studií bylo zjištěno, že většina povrchových žilních zánětů vzniká v oblasti křečových žil.

Povrchový zánět žil – zarudnutí, zpravidla bez otoku

Zánět povrchových žil, tedy žil uložených pod kůží, se obvykle projeví zejména viditelným zarudnutím postiženého úseku žíly. Zasažené místo bývá bolestivé a na pohmat zatvrdlé, obvykle však nedochází k otoku. Povrchové záněty žil menšího rozsahu lze mnohdy úspěšně léčit pouze pomocí nesteroidních antirevmatik, při postižení větší části žíly je zvažováno přechodné nasazení léků na ředění krve. 

Hluboký zánět žil – otok jako základní příznak

Při zánětu hlubokých žil (trombóze) dochází ke vzniku sraženiny, která brání průtoku krve postiženou žílou. V okolí této sraženiny (trombu) se tvoří zánět. Mezi hlavní příznaky trombózy patří otok postižené končetiny a její výrazná bolestivost. Obávanou komplikací této situace je uvolnění trombu a jeho cestování krevním řečištěm s následkem plicní embolie. Z tohoto důvodu je nutné zánět hlubokých žil řešit ředěním krve, a to po dostatečně dlouhou dobu (zpravidla dle lokalizace trombózy tři až šest měsíců).

Prevence opakovaných žilních zánětů 

V některých případech dochází k opakovaným žilním zánětům. Na vině může být genetika, ale i faktory životního stylu. Základem prevence je proto zdravý životní styl, především dostatek pohybu, neboť fyzická aktivita napomáhá správnému toku krve, dále vyvarování se kouření a stresu. Roli hraje též vyvážený jídelníček. Zařadit lze i potraviny s obsahem rutinu, který má příznivé účinky na konzistenci krve (např. pohanku).

Z alternativních podpůrných preparátů lze zmínit enzymoterapii. Enzymová léčba má prokazatelný protizánětlivý účinek, působí proti otoku a má též schopnost tlumit bolest. Enzymoterapie je považována za efektivní terapii v léčbě mnoha onemocnění, která jsou spojena s otoky. Odborníci ji proto zkoumali i v souvislosti se žilními záněty, přičemž ji úspěšně zkoušeli již v 60. letech minulého století na více než čtyřech stovkách nemocných s povrchovými i hlubokými žilními záněty.

V 80. letech byla publikována dvojitě zaslepená studie, která přinesla závěry, že po čtyřtýdenní enzymoterapii u pacientů s tzv. posttrombotickým syndromem (tj. souborem změn a příznaků vznikajících jako následek prodělané hluboké žilní trombózy) došlo ke zlepšení nepříjemných obtíží, jako je bolest, křeče, těžké nohy a únava při chůzi, i k redukci kožních změn a otoků. Obdobné výsledky následně potvrdilo i mnoho dalších studií, kdy díky enzymoterapii došlo i v případě akutních stavů k rychlejšímu ústupu obtíží. Mezi nejznámější enzymové léky patří například Wobenzym.

(tich)

Zdroje:

1) https://www.wobenzym.cz/cdweb/angin-zilni.htm#

2) https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2017/03/02.pdf

3) https://zilniporadna.cz/clanek/co-je-to-zanet-zil-265

4) https://zdravi.euro.cz/leky/zanet-zil/

5) https://www.celostnimedicina.cz/kde-vsude-je-pritomny-rutin.htm

6) http://lekarske.slovniky.cz/pojem/posttromboticky-syndrom