Anička se hodně snaží sama a Adélka ta je víc opatrná
Dobrý den,
Mám jednovajecna dvojčata narozená v 36tt. Od začátku zdravá, veselá, ale do ničeho se nějak nehnala. Při všem začátek lozeni, sezení, chození všechno bylo spíš na té nejspodnejsi hranici těch místně používaných tabulek k vývoji děti přesněji řečeno např. holčičky začaly chodit až 18 měsících což sice je ještě v limitu těch grafů co tu mají ale na samé hranici tudíž nám bylo řečeno že jsou opožděné. A to nám vlastně už říkají pořád. Holky vyrůstají v 3 jazycnem prostředí a já jsem je odmítla dát do školky (jako všechny místní děti) ve věku 3 měsíců a vzhledem k tomu že jsem na ně pořád sama (žádná rodina okolo) holčičky jsou ve srovnání se stejně starými dětmi které jsou denně (tady je pracovní týden 6 dní) od 7-8:00 do 16-17:00 ve školce, daleko méně dovedne abych tak řekla. Jsou jim 2,3 roky a pořád ještě nemluví. Mají slabší oční kontakt při komunikaci, ikdyz když na ně zvednu hlas, nebo jim začnu zpívat podívají se na mě okamžitě! Neukazuji místo toho mě vždy vezmou za ruku a přivedou k tomu co chtějí což je prý podle místních "neprirozeny" způsob komunikace. Já jsem snimi 24/7 a vidím, že jdou kupředu možná ne tak rychle jak by si tady představovali ale jdou. Bohužel všechni okolo mě do mě neustále "hučí", že jsou moje děti opožděně, že očividně mají nějaký vývojový problém protože ještě nemluví, neukazuji a na každého se nekoukaji když na ně zavolá.
Mimochodem já vidím že slyší dobře ale nějak nereagují pořádně na svá jména. Často mi přijde jako kdyby pro ně to jejich jméno nemělo žádný význam přitom ale reaguji na to co po nich chci (jmenuji se Anička a Adélka).
Jinak zbožňuji hudbu, písničky, neustále tanci! Očividně jim je anglický jazyk nejbližší protože už znají čísla, abecedu, ikdyz to pořádně nevyslovi dokážou to už správě i poskládat v puzzle a zpívat to s písničkami v TV. Už umí některé barvičky. Mají rády knížky, různé skládačky a všechno co nesmí ☺
Jedlici moc velcí nejsou ale prospívají dobře.
Mimochodem oba rodiče jsou velmi vysocí a holčičky během svého krátkého zivot ohromně rychle a hodně vyrostly! Jeden moment mi připadalo jakoby snad vyrostly přes noc 10 cm! Dneska mají obě 98 cm a přes 11kg.
Jsou šťastné, veselé, všechno chtějí vidět a zkusit! Dost často ještě doslova, všechno jde hned do pusinek.
Tak nevím man opravdu - urychleně - jednat a vzít je na všechny zmíněné terapie protože jsou vývojově opožděné akdyz to prý hned nezačnu řešit zničim jim život??
Kdy se vlastně (ve kterém věku) "srovná" předčasné narození a dítě už se tak oficiální nebere??
V mojí rodině jsme všichni vporadku. Holčičky se mi narodily když mi bylo 38 přirozené, rizikové těhotenství zakončené plánovaným (doporučil místní lékař) porodem císařem.
Tatínek (věk 51) má z prvního vztahu chlapce diagnostikovaneho ve autistickem spektru. Chlapec chodí do normální školy má jen doprovod a jinak se vporadku obejde. Jenom to sociální chování občas je problematické, ale nic drastické. Jinak je tatinkova rodina taky ok.
Tak nevím... Nemůžu ztoho spát, bojím se šíleně abych holčičkam svým jednáním nějak neublížila ale nadruhou stranu něco uvnitř mi pořád říká, když je denně sleduji a trávím snima všechen svůj čas, že jsou vporadku, že prostě jenom postupují svým vlastním tempem, ale postupují. Jsou tak chytré ve svém jednání, tvrdohlave (po mě), ale jednou se jim něco ukáže a už to umí. Anička se hodně snaží sama a Adelka ta je víc opatrná a puntickarska ale stejně šikovná.
Dlouhodobě žijeme v zahraničí a tak mi pomůže ikdyz by jste mi mohl odpovědět jen pár řádků online.
Mockrát děkuji!
S přátelským pozdravem,
Lucie Svobodová
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé Pracoviště: Ambulance praktického lékaře Benátky nad Jizerou
Dobrý den, v průběhu textu opakovaně upozorňujete nato, že holčičky podle místních, v srov...
