Inkontinence a deprese − která přichází první?

Inkontinence − stigma zejména pro mladé

Inkontinence moči představuje komplexní problém s psychickým a společenským dopadem. Výzkumy potvrzují, že zejména u žen bývají potíže s úniky moči spojeny s vysokou mírou deprese a úzkosti. Psychické problémy související s inkontinencí se pak častěji objevují především u mladších pacientů. Starší lidé většinou snášejí tyto obtíže snadněji, protože únik moči bývá veřejností často nesprávně vnímán jako běžná součást stáří. Z výzkumů vyplývá, že klíčovým problémem souvislosti inkontinence a psychického stavu je pro pacienty negativní dopad především v těchto oblastech:

• rodinné vztahy,

• sexuální aktivity,

• sportovní a volnočasové činnosti.

Nemocní se často straní společnosti

Omezení běžných každodenních aktivit může zapříčinit silnou izolaci jedince ve společnosti a má tak samozřejmě přímý negativní vliv na jeho psychiku. V mladším věku bývají potíže s inkontinencí moči až třikrát častější u žen než u mužů. Ve vyšších věkových kategoriích pak počet nemocných roste a poměr mužů a žen se vyrovnává.

Podle provedených průzkumů trpí ve věku nad 65 let inkontinencí asi 30 % populace. Přestože tato míra výskytu inkontinence v populaci je srovnatelná například s počtem lidí zasažených alergií a astmatem, představuje únik moči určité společenské stigma, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Prameny uvádějí, že například v Austrálii se problém s inkontinencí rozhodne řešit s odborníkem jen asi 70 % nemocných. 

Navzdory tomu, že inkontinence je v mnohých případech dobře léčitelná, až 30 % lidí se bojí o svých obtížích říci svému lékaři. Důsledkem toho je nejen zhoršení projevů inkontinence, ale s tím související i prohloubení sociální izolace a narůstající psychický dopad. Nejdůležitějším preventivním opatřením v boji proti rozvoji deprese a úzkosti je proto svěřit se se svým problémem lékaři a co nejdříve zahájit správnou léčbu.

Inkontinence a deprese mohou souviset i jinak

Jak již bylo uvedeno výše, deprese u pacientů s inkontinencí pramení především z povahy inkontinence jako chronického onemocnění a ze společenských dopadů. Z výsledků některých vědeckých výzkumů ale také vyplývá, že základem propojení problému deprese a inkontinence může být společný neurochemický podklad.

Z experimentálních studií na zvířatech lze odvozovat, že snížená produkce určitých látek (konkrétně serotoninu a noradrenalinu) v mozku vyvolává u zkoumaných zvířat jak sklony k depresi, tak k trvalé močové inkontinenci. Deprese tedy není v tomto případě důsledkem močové inkontinence, ale vyskytuje se současně.

Kromě toho je známo, že inkontinence se často objevuje u některých psychiatrických a neurologických onemocnění (jako jsou např. demence, poruchy tvorby mozkomíšního moku aj.). Další výzkumy v tomto směru jsou důležité pro odhalení nových souvislostí a vývoj léčby obou nemocí − jak deprese, tak inkontinence. Základním pravidlem ale zůstává, že o problému je třeba mluvit, nikoliv ho tajit − jen tak může být odhalena jeho příčina a nastavena správná léčba.

(tich)

Zdroje:

https://www.continence.org.au/news.php/242/incontinence-linked-to-depression

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11760784

https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2010/03/02.pdf

http://www.szu.cz/uploads/documents/chzp/alergie/Alergie_2012_prezentace.pdf